Listopad 2012

Recenze - Petra Soukupová: K moři

28. listopadu 2012 v 13:17 | Sentencia |  Seminární práce a referáty
Dlouhé a strastiplné je putování K moři porozumění

K moři. Strohý název nad malůvkou jak od osmiletého dítěte a pod ní jméno Petra Soukupová. Moc sympatií útlá knížečka od mladé autorky ve čtenáři vskutku nevyvolá. V mých očích jí nepomohl ani pomyslný krk ověnčený několika literárními cenami. Vítězstvím v scenáristické soutěži Nadace Barrandov & RWE začínaje a nominací na Magnesii Literu konče. Už dávno jsem si totiž zvykla, že s názory současných kritiků se ve většině případů rozcházím.

Dvousetstránkovému debutu autorky ale stačilo jen pár stránek, aby mě přesvědčil, že v komisích soutěží přece jen nesedí samí pseudointelektuálové a po dalších několika stránkách už jsem se jen v duchu radovala nad tím, že česká literatura má konečně nového výrazného mladého autora, který se nebojí jít svou vlastní cestou.

Petra Soukupová do malého prostoru, rozděleného na tři základní úseky, vtěsnala příběhy a životy skoro čtyř generací. Ty všechny určitým způsobem spojuje postava jednoho muže - Petra. Chlapíka vskutku čiperného. Dvě ženy, čtyři dcery a několik vnoučat na tak málo stránkách je opravdu výkon hodný špičkového sportovce.

I ten nejlepší atlet se ale někdy pořádně zapotí. Horké chvíle Petrovi nastávají, když v prostřední části knihy, jíž je věnovaný největší prostor, shodou okolností odjíždí na dovolenou do Chorvatska se všemi čtyřmi svými dcerami - Jíťou, Bárou, Jojo a Adélou.

Znovu na místě činu

27. listopadu 2012 v 18:51 | Sentencia |  Z blogové sféry
A to jsem si říkala, že vydržet bez blogu nebude problém. Po měsících už tu jsem znovu. Potřeba psát zkrátka zvítězila na plné čáře nad rozhodnutím, už nikdy nic nenapsat. Holt jsem věčný pisálek.

Ach to rozhodování
Poslední 3 týdny se mi hlavou honilo neskutečně moc variant a možností. Vrátit se na starý blog, zkusit blogspot, založit blog nový, vydržet a do blogového života se už nezapojovat vůbec... Jaké rozhodnutí padlo, je vám asi jasné. Já sama si ještě nejsem úplně jistá, že jde o rozhodnutí správné, ale jak se říká, jinak než tím, že to zkusím, to nezjistím (navíc všechno poslední dobou píšu radši, než bakalářskou práci, ale jako bych nic neřekla).

Když už mi bylo jasné, že psát prostě musím, objevil se další námět k rozmýšlení - zůstat v anonymitě a užívat si toho, že člověk může napsat cokoliv a komkoliv, bylo víc než lákavé a vážně jsem o této možnosti uvažovala. Nakonec jsem se rozhodla pro zlatou střední cestu. Ze svého okolí o blogu nikomu zatím říkat nebudu. Buď na něj narazí, nebo ne.

Co na sentencia.blog.cz?
A co můžete od sentencia.blog.cz v budoucnu čekat? Záplavu mých názorů a myšlenek na témata všemožného druhu. Dál nějaké studijní materiály, které se mi za léta v počítači i šuplících nahromadily a které by třeba mohly někomu dál posloužit. Časem se možná vrhnu na recenze knih (tato možnost je ale zatím v plenkách). A občas samozřejmě nějaké deníčkové zápisy, i když se jim chci pokud možno co nejvíce vyhnout.

A kdo jsem já, buď už víte, nebo mě časem poznáte. Budu se těšit.

Sentencia