Prosinec 2012

Tóny posledních dní

28. prosince 2012 v 11:07 | Sentencia |  Deníček
Nějak nemám sílu napsat smysluplný článek. Nemám sílu už komentovat to, co se tu za poslední dny událo. Chování vedení blogu překračuje snad už všechny možné meze. Nevím, co si o tom myslet a jak se k tomu postavit. Jen se teď proklínám za to, že jsem nepočkala ještě měsíc se založením tohoto blogu. Vědět totiž, co se tu bude dít, tak jdu rozhodně jinam. Teď už se mi ale utíkat nechce. Jsem znechucená, zklamaná, naštvaná...

A jelikož se mi nechce psát dlouhý článek, ale zároveň nechci, aby to tu zelo prázdnotou, vybrala jsem několik písniček, které teď poslouchám. Snad vám zpříjemní den tak, jako mně...

Vaše Sentencia
Edit: GRRR!!! Koukám, že blog si zase dělá co chce a písničky se pousouvají, jak se jim zlíbí. Tak aktualizujte a snad se vám podaří nějak se ke všem dostat.
PS: asi budu vraždit, jestli to takhle půjde dál!!!

Sail - Awolnation: zvláštní písnička, která se mi po prvním poslechu vůbec nelíbila. Teď ji jsem schopná omílat dokolečka celý den.


Hamty hamty, ať mám víc než tamty

20. prosince 2012 v 19:54 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Řeknu vám, vyjít tyhle dny do obchodů v nějakém větším městě je doslova o zdraví. A to psychické i fyzické. Chybělo mi pár dárků, tak jsem ještě dnes vyrazila do Hradce. Co tam se nedělo?! Veškeré zprávy o finančních krizích vypadaly v porovnání s davy, které se hrnuly z obchodů a do obchodů, jako výsměch a holá fáma.

Ve Futuru byla hlava na hlavě (a to není obrazně řečeno), každý se pletl každému, ve všech obchodech fronty u pokladen, v těch menších se tvořily řady, které se doslouva posouvaly postupně podél regálů, aby se všichni dostali ke všem výrobkům... Košíky nakupujících v Tescu byly ve většině případů narvané, div se pod tou tíhou ta malá kolečka nerozmáčkla. Vše zkrátka jasně odpovídalo definici "svátků klidu a míru". A do toho ti šílení kýčovití dědkové na každém rohu, co si říkají Santa Clause. Brr!

Po tomhle letošním zážitku, kdy jsem byla málem ušlapána rozdivočelým davem a kdy jsem zestárala kvůli psychické újmě nejméně o 15 let, opravdu začnu kupovat dárky už v srpnu.
A jaké jsou vaše zkušenosti s letošním vánočním šílenstvím, které se navíc propojilo s hrůzou z konce světa? Děláte zásoby na dobu temna? Stejně jako jedna tří členná rodinka, kde každý člen měl svůj plný košík, a za pochodu s hrůzou zjišťovala, co všechno jim ještě chybí, "když budou ten měsíc bez jídla i vody a bude všude chaos a tma jako v pravěku" (to jsou prosím slova pána rodiny).

Kdyby přece jen bylo něco na dni 21.12.2012 pravdy, tak vám všem přeju hodně zdaru v boji o přežití a snad se tu ještě někdy setkáme.

Vaše Sentencia

Právo svobodného blogerského slova a působení. Vážně?

17. prosince 2012 v 19:20 | Sentencia |  Z blogové sféry
Nejspíš je čas zase jednou rozvířit blogové vody. U starého blogu se mi to párkrát docela povedlo, a i když tyto stránky nemají ani zdaleka takovou návštěvnost jakou jsem mívala u těch starých, doufám, že se přece jen najde někdo, kdo si článek přečte.

Když jsem se po x měsících neaktivního působení na blogu rozhodovala, jestli založit nový blog a kde, hrál pro mě důležitou roli jeden faktor - KOMUNITA.

Uvažovala jsem, že si založím novou stránku na blogspotu, ale ten je přece jen o něco "světovější" a navíc nemá žádnou oficiální "základnu", kde by se mohli blogeři spojit, sejít a seznámit s dalšími blogy (nebo o ní alespoň nevím). Těm, co tuto službu používají, tak nezbývá nic jiného, než hledat a hledat v celém tom přehršli stránek ty, které je zaujmou a kam budou chodit pravidelně.

Proto jsem se vrátila sem. Věděla jsem, že zdaleka ne všechno, tu funguje, jak by mělo. Ale i tak... O AK jsem si zpočátku (asi jako většina) myslela, že je to skvělý nápad. Po pár měsících moje nadšení začalo zlehka opadat. Rozčarování se změnilo rychle ve znechucení a následný dobrovolný odchod z toho elitního klubu. Vedení si dělalo, co si chtělo. Přijímalo podle známostí a ne podle kvality. Mazalo komentáře, které se jim nelíbily. Zkrátka klub se změnil v jakousi (v nadneseném slova smyslu) totalitní společnost, která diktovala stále nová a nová pravidla a které sláva a moc stoupla do hlavy dřív, než bublinky z Bohemia sektu.

Po velkém převratu se to podle mého názoru trochu zlepšilo a členství v AK znovu něco znamenalo. Co si ale Staník dovoluje teď, z toho zůstává rozum stát. Já beru, že na jednoho člověka je toho asi dost, ale nabídek na spolupráci nebo pomoc rozhodně nemá málo. Jen je odmítá a naivně si myslí, že všechno zvládne sám. Omyl, vážený Stando, omyl. Člověk zůstává člověkem. Těžko říct, jestli ty kopance, co děláš, jsou jen dobře promyšleným tahem, nebo jsou to zkrátka jen kopance. Každopádně tvá slavná komunita, na které si služba blog.cz tak zakládá, se pomalu ale jistě bouří a začíná jí tvé jednání lézt solidně krkem.

Vyhodit někoho z klubu, jen tak, bez vysvětlení, varování a ještě vyhodit takového člena, který si to vůbec nezaslouží a který se těší mezi dalšími velké oblibě - to se ti věru nepovedlo. I kdyby to byl jen omyl, což se mohlo stát, měl jsi se k tomu postavit čelem, omluvit se a vše vysvětlit. Neignorovat všechny maily, články, a komentáře ze srdce i klubu mazat. Strčit hlavu do písku a dělat, že se ti nestalo - tuhle taktiku jsi použil už několikrát a zatím se ti vždycky podařilo, že rozruch po nějaké době vyšuměl. Můj osobní názor ale je, že tenhle přešlap ti blogová komunita, která o něm ví, jen tak neodpustí a jen tak ho nepřejde. Možná by to chtělo přestat si hrát na velkého šéfa, trošku dospět a přijmout vinu, protože tohle je jednání, které si nezaslouží ani tříleté dítě. I tomu se vysvětluje, proč je potrestané a co udělalo špatně.

Nejhorší na tomhle všem je, že my se tu možná vypisujeme a vztekáme úplně zbytečně, protože ty se při čtení článků a komentářů jen usměješ, řekneš si něco o pitomcích a absolutně nijak to s tebou nehne... Smutné. Smutné a vyložně k nas*** zároveň.

Němá tvář

13. prosince 2012 v 14:12 | Sentencia |  Deníček
Dokáže mě rozesmát. Užiju si s ním zábavy, jako málo s kým. Strachuju se o něj. Starám se o něj. Prostě typický chlap. Když je mi smutno, on mi přede do ucha a zarývá spokojeně drápky do krku. Usínáme spolu. Hrajeme si, blbneme po celém bytě. Pozorujeme dění za oknem a vykukujeme na sousedy z balkonu. Občas si vzájemně lezem na nervy. Zlobíme se a děláme si naschvály. Vyprávím mu, jaký jsem měla den a on sedí a dělá, že poslouchá (to vykoukal od pánečka). Pomáhá mi s vařením a fénováním vlasů. Aktivně se zapojuje do sklízení veškerých dekorací a bytových doplňků. Prostě... můj Charlie.
Nebudu vám mít za zlé, když se někomu bude zdát, že úvodní odstavec připomíná tlachání seniora a že je lehce infantilní. Moje dnešní nálada je ale velmi prapodivná a můj kocour je jedinou bytostí, která ji se mnou momentálně sdílí. Takže jsem cítila jakési nutkání vám ho touto cestou představit. Navíc věřím, že bude do budoucna objektem nejen tohoto článku. Takže drazí čtenáři - tohle je můj dvouletý brit Charlie, který vás zdraví nakukováním přes monitor a důležitým sledováním naskakujících písmenek. :)

Za dobrotu na žebrotu

10. prosince 2012 v 16:15 | Sentencia |  Těžký život studenta
Nadpis článku podle mě poměrně jasně zvěstuje, o čem bude zbytek textu. Sice jsem v úvodním článku psala, že se chci deníčkovým zápiskům z větší části vyhnout, ale znáte to - když vás něco vytočí do otáček lodní turbíny, tak se prostě potřebujete někde vyventilovat. A když není poblíž žádná důvěryhodná osoba fyzicky přítomná, tak to holt musí odnést osoby virtuální.

Hodná a blbá
Abych vás uvedla trošku do obrazu. Už od základní školy plním funkci "poslední záchrany". Mým základním problémem je totiž moje neschopnost říkat lidem: "Ne!!!" Takže kdykoliv někdo potřeboval opsat úkol, poradit, nebo teď na vysoké poslat zápisky, vždycky jsem poslušně udělala, o co mě požádali, i když jsem u toho skřípala zubama, nadávala jako papoušek od pirátů a dokola si říkala: "Nebuď blbá!"

S nástupem na vysokou školu jsem si dala předsevzetí, že už nebudu dělat spolužákům poskoka. Jak myslíte, že to dopadlo? Pravidelně o víkendu před zápočtovým týdnem (popřípadě zkouškovým obdobím) mám mail a FB plný zpráv od spolužáků. Prosí o tyhle zápisky, o tenhle referát, o tohle a tamto a ještě, když jsem v tom posílání, bych jim mohla poslat to a ono.

Rozbor: Václav K. Klicpera - Točník

5. prosince 2012 v 16:12 | Sentencia |  Čtenářské deníky
Točník od spisovatele Václava Klimenta Klicpery se žánrově řadí mezi historické povídky. Je složen z předmluvy, pěti samostatných kapitol a epilogu. Toto rozvrstvení společně s dějovou linkou připomíná výstavbu klasického dramatu, čímž autor odkazuje na hlavní část své spisovatelské tvorby - tvorbu dramat.

Povídka je uvozena dopisem V. K. Klicpery z roku 1827, který je adresován jeho příteli. V dopise reaguje na jeho připomínku, že český národ nemá dost historických románů a her. Zmiňuje se o latinském Žebráckém rukopisu ze života Karla IV., který nalezl a přeložil. Tento rukopis mu posílá a dává mu volnost, jak s ním naložit.

Samotný děj Točníku začíná 20. května 1387 a je rozložen do čtyř dnů. Odehrává se převážně ve vsi Komárovské hutě, na hradě Točníku a jedna pasáž je zasazena i do Zbraslavi. Hlavními postavami jsou král Václav, mladá dívka Johana, její nápadník Kůlovín z Valdeku a Johaniny rodiče Barbora a Strojomír Bleskotovi.