Rozbor: Václav K. Klicpera - Točník

5. prosince 2012 v 16:12 | Sentencia |  Čtenářské deníky
Točník od spisovatele Václava Klimenta Klicpery se žánrově řadí mezi historické povídky. Je složen z předmluvy, pěti samostatných kapitol a epilogu. Toto rozvrstvení společně s dějovou linkou připomíná výstavbu klasického dramatu, čímž autor odkazuje na hlavní část své spisovatelské tvorby - tvorbu dramat.

Povídka je uvozena dopisem V. K. Klicpery z roku 1827, který je adresován jeho příteli. V dopise reaguje na jeho připomínku, že český národ nemá dost historických románů a her. Zmiňuje se o latinském Žebráckém rukopisu ze života Karla IV., který nalezl a přeložil. Tento rukopis mu posílá a dává mu volnost, jak s ním naložit.

Samotný děj Točníku začíná 20. května 1387 a je rozložen do čtyř dnů. Odehrává se převážně ve vsi Komárovské hutě, na hradě Točníku a jedna pasáž je zasazena i do Zbraslavi. Hlavními postavami jsou král Václav, mladá dívka Johana, její nápadník Kůlovín z Valdeku a Johaniny rodiče Barbora a Strojomír Bleskotovi.


Johana je zamilovaná do Václava a schází se s ním u kříže nad Komárovskými hutěmi. Václav má ale jistou nedořešenou minulost, která ho pronásleduje a o které Johana nemá tušení. Neví také, že Václav je samotný král a císař země. O její ruku se uchází nový hradní z Valdeku, Kůlovín. Johana ho ale odmítá, protože z něj má strach. "Jen několikráte v svém živobytí vlka jsem tu s hrůzou zahlídla, a ten hrozný, hnusný vlk jste vy! (…) Bojím se vás, co vás znám; hrůza srší z větru na mne, když jen jdete mimo mne. Raději bych ve vězení byla do smrti, nežli jen hodinu s vámi v hradě bohatýrském?"[1]

Kůlovín proto ze vzteku prozrazuje Johaniným rodičům, že se jejich dcera tajně s někým stýká a rozezlen odchází od nich z domu. Rodiče pak Johaně zakazují dál ke kříži chodit.

Václav mezitím řeší své královské povinnosti na hradě Točníku. V noci odjíždí do Zbraslavi, aby navštívil hrob svého otce a ženy Johany, a vypořádal se tak se svou minulostí.

Následující noc jede navštívit Johanu a prosí ji, aby za ním přišla ke kříži. Dívka proto potají utíká, přes zákaz svých rodičů, z domu. Cestou ke smluvenému místu potkává místního bláznivého Bartolína, který ji varuje, aby ke kříži nechodila. Johana jeho rad nedbá a až na místě poznává, že setkání bylo past. Nečeká tu na ni Václav, ale muž, který ji zakazuje se dál s Václavem stýkat.

Johana se nenechá zastrašit a muže probodne mečem. V tu chvíli se ukazuje Kůlovín, který muže nastrčil a prosí dívku, aby na rytíře zapomněla a vzala si jeho zkopírováno z sentencia.blog.cz. Johana, ale o ničem podobném nechce ani slyšet, a Kůlovín ji proto bodne dýkou a utíká, protože slyší, že přijíždí Václav. Tomu umírá milovaná Johana v náručí. Ještě před svou smrtí, ale stihne Václavovi říct, kdo ji zabil.

Závěrečná část povídky se přesouvá znovu na Točník, kde Václav se starým mistrem katem domlouvá jeho poslední popravu. Popravu valdeckého knížete Kůlovína.

Povídka má poměrně jednoduchý děj. Zato ale promyšlenou, propracovanou kompozici a je psána složitým jazykem. Klicpera v příběhu hojně využíval archaismy, zastaralý slovosled, složitá a dlouhá souvětí, často doplněná ještě vsuvkami a přístavky. To vše ozvláštnil mnohými přívlastky, složeninami a metaforami. "Jinoch se mu teprve nyní dobře ve tvář podíval a poznal, že ten, kterému neštěstí svého rodu vypravoval, a který mu na to - nehrubě přísný sice, jak se mu zdálo - ale dosti milostivý rozsudek dal, skutečně sám král a císař Václav jest, jehož již několikráte - ač že jen zdaleka - v Praze byl viděl."[2]

Celý text je protkán hojným počten kompozičních principů. Asi nejvýrazněji se v povídce projevuje opakování a paralelismus. Například Johany měly společné to, že je obě miloval Václav a obě zemřely hodně mladé. Další paralelní příběh je smrt Johany a jejího bratra - oba zemřeli mladí a u obou ohlašoval smrt komárovský zvonek, který podle pověsti hlásí neštěstí, když se sám od sebe rozezvoní.

Opakování se projevuje v příběhu jak tematicky, tak jazykově. Nejčastěji pak ve formě triády. Johana například třikrát volá Václavovo jméno, když ji přepadne Kůlovín, na nebi vidí jasně zářit tři hvězdy, Kůlovín se přiznává dívce ke třem zločinům, které spáchal, Václavův pes Sakal třikrát štěká na znamení příjezdu svého pána a Johana je třikrát varována, aby nechodila ke kříži.

Ze sémantických motivů se nejčastěji opakuje motiv kříže, lásky, smrti, viny, hvězd, které jsou doprovodným znamením Johaniny postavy, a motivů, které souvisí s postavou Václava - dusot koňských kopyt, kůň samotný, šero, pes a jeho štěkot.

Zastoupení tu má i kontrast. Protilehlými póly jsou například Johaniny rodiče, a to jak chováním, tak i názory. Otec je tichý, mlčenlivý, ale nedá moc na pořádek, kdežto Barbora je upovídaná, ale má ráda, když je všude čisto a uklizeno. Rozchází se i v názorech na svatbu zkopírováno z sentencia.blog.cz Johany a neshodnou se ani ohledně synovy smrti. Strojomír by byl radši, kdyby místo syna, který měl převzít jeho správcovství nad vsí, zemřela Johana, kdežto Barbora si myslí, že právě Johana je dítě, které jim přinese štěstí a bude to hodné.

Dalším opakem jsou postavy Václava a Kůlovína. Václav znázorňuje dobro, kdežto Kůlovín v textu zastupuje zlo, podlost a zradu.

Točník již nejspíš nepatří mezi knihy, kterou by lidé hojně dobrovolně vyhledávali. Její čtení je, hlavně pro mladší generaci, především kvůli složitému slovosledu a výběru slov, dosti obtížné. Jde ale o povídku zajímavou, v jistém směru poučnou a pozornému čtenáři může mnoho nabídnout a dát.


[1] KLICPERA, Václav Kliment. Točník - Historická novela ze XIV. století. 1. vyd. František Bačkovský, 1905. s. 39
[2] KLICPERA, Václav Kliment. Točník - Historická novela ze XIV. století. 1. vyd. František Bačkovský, 1905. s. 45
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Myšák Myšák | Web | 3. února 2013 v 13:29 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, třeba se po tom v budoucnu podívám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama