Za dobrotu na žebrotu

10. prosince 2012 v 16:15 | Sentencia |  Těžký život studenta
Nadpis článku podle mě poměrně jasně zvěstuje, o čem bude zbytek textu. Sice jsem v úvodním článku psala, že se chci deníčkovým zápiskům z větší části vyhnout, ale znáte to - když vás něco vytočí do otáček lodní turbíny, tak se prostě potřebujete někde vyventilovat. A když není poblíž žádná důvěryhodná osoba fyzicky přítomná, tak to holt musí odnést osoby virtuální.

Hodná a blbá
Abych vás uvedla trošku do obrazu. Už od základní školy plním funkci "poslední záchrany". Mým základním problémem je totiž moje neschopnost říkat lidem: "Ne!!!" Takže kdykoliv někdo potřeboval opsat úkol, poradit, nebo teď na vysoké poslat zápisky, vždycky jsem poslušně udělala, o co mě požádali, i když jsem u toho skřípala zubama, nadávala jako papoušek od pirátů a dokola si říkala: "Nebuď blbá!"

S nástupem na vysokou školu jsem si dala předsevzetí, že už nebudu dělat spolužákům poskoka. Jak myslíte, že to dopadlo? Pravidelně o víkendu před zápočtovým týdnem (popřípadě zkouškovým obdobím) mám mail a FB plný zpráv od spolužáků. Prosí o tyhle zápisky, o tenhle referát, o tohle a tamto a ještě, když jsem v tom posílání, bych jim mohla poslat to a ono.



Řeknete si, tak o co jí jde, ať jim to pošle... Jenže tady jde o jedno důležité slovíčko: PRINCIP. Jsem dojíždějící. Ve škole tvrdnu občas doslova od rána do večera, bez šance jet domů, protože by se mi to nevyplatilo jak časově, tak finančně. Paradoxně ale chodím na všechny semináře a většinu přednášek (i za cenu, že třeba čekám mezi hodinami 3 hodiny jen tak na chodbě). Narozdíl od spolužáků místních nebo těch, co jsou na kolejích. Ti se většinou vůbec neobtěžují do školy dorazit. Ať už z důvodu lenosti, ospalosti nebo doznívající kocoviny.

Notebook - štěstí i prokletí
Jsem navíc jedna z mála, co na všechny hodiny nosí notebook a má tak zápisky nejenom skoro všechny, ale i čitelné (ještě aby ne, když je píše word), přehledné a díky psaní všemi deseti mi i málokdy něco z výkladu chybí.

Spolužáci si tak od prváku navykli, že v případě nouze jim potřebné podklady pošlu já nebo pár dalších podobných blbečků a do školy je už nenutí chodit skoro nic. Neříkám, že to tak praktikují všichni. To ne. Ve třídě je několik lidí, kterým zápisky posílám ráda, protože i oni, jsou ochotní, když něco potřebuju já. Nebo jsou případy, kdy se do školy někdo opravdu dostavit nemohl. S takovými lidmi nemám problém. Ale to, že je někdo víc v hospodách a na diskotékách, než ve škole a pak se mu NECHCE jít do školy, podle mě, není omluva.

A jak už to tak bývá, mají tihle "pilní studenti" víc štěstí, než rozumu. Na zkouškách si vytáhnou vždycky tu otázku, kterou chtějí (i když se naučili jen 2 otázky z 20), test od někoho opíšou, seminárku splácanou den před termínem odevzdání jim učitelé uznají a pak si ještě na FB napíšou do statusu, jací jsou borci, že dostali prospěchové stipendium. A my, idioti, co se na všechno připravujeme poctivě, můžeme kvůli jednomu vyučujícímu, který dává víc na herecký výkon, než znalosti a díky kterému tak máme průměr 1,52 (stipendium udělují do 1,50) leda tak utřít nos.

Spravedlnost vládne světu. Tak jste nejspíš z jiné planety.
A víte, co potěší ze všeho nejvíc? Když ze sebe uděláte takového vola, že chodíte na všechny přednášky, všem je pošlete, čekáte alespoň nějaké poděkování (která se vám sice na zdi FB dostane, ale →), pak na chodbě slyšíte, že ten a ten měl v testu chyby, protože JÁ měla chybu v zápiscích. A pak si jedno nedej, jak se říká...

Spolužačka mi jednou napsala: "A před kým budeš ta zlá? Před nima? Tak ať. Lidi, co do školy choděj, svoje zápisky maj a ten zbytek ať si to schání, kde chce. Neříkám, když si L. zlomí nohu a je z daleka, nebo P. s V. musej dělat úkoly z Dánska, ale že madam Blablaová nezvedne prdel, pokud ji Blabová neveze autem, T. je věčně v lihu a existence typu B. nebo L. jsou v semestru známy čistě teoreticky, to už mě začíná fakt točit. A to ještě počkej, jestli to myslí vážně X. s tím testem. To budou teprve scény."

Takže, vážení, bez lítosti v hlase vám oznamuji, že s podobným otročením končím! A berte to jako radu, vy, co jste na tom podobně, jako já! Nenechte se tahat za nos a nedělejte práci za někoho, kdo si ji nezaslouží.

Celý tenhle článek tak potvrzuje toto:
-jsem naivní blbec, který neumí říct lidem ne
-flákači mají největší štěstí
-za dobrotu na žebrotu!

(PS: Jména v citované pasáži, byť jde o pouhá začáteční písmena, jsou pozměněna)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luczynka Luczynka | Web | 10. prosince 2012 v 16:38 | Reagovat

Taky jsem občas takhle pitomá :) A už od základky. A jak říkáš: Za dobrotu na žebrotu.

2 Fantaghira Fantaghira | Web | 10. prosince 2012 v 17:09 | Reagovat

To já byla vždycky spíš lakomá a lidi mě museli hodně přesvědčoat, abych jim poznámky půjčila. Nemluvě o tom, že poslední roky na gymplu jsem si psala poctivě tak dva, tři předměty.
Co se vysoké týče, musím říct, že většina lidí chodí poctivě a navíc já s sebou notebook netahám a po ručně psaných poznámkách nikdo netouží, takže jsem v klidu :D

3 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 18:29 | Reagovat

Mám naštěstí takovou pověst, že nikdo moje poznámky nechce (a na netu jich je 1000 verzí, které jsou mnohem lepší, než moje), ale chápu to. Chodím na seminář s kamarádkou, ale ta se třikrát neuráčila přijít a chtěla moje zápisky. Co na tom, ž máme ten předmět už hotový, ale já si to tam odseděla a ještě udělala úkoly, tak by nemusela být naštvaná, že tam mám překlepy, když ví, že můj tablet nemá opravu pravopisu... Ale to bych se rozčilovala do nekonečna... Pobavilo mě jen teď, když byl první termín zápočtu z jednoho předmětu, který už mám a moji kolegové šli pěkně kalit až do rána... Tak jsem zvědavá, kdo tenhle nejsnazší nedá :))

4 Kejm Kejm | Web | 11. prosince 2012 v 21:39 | Reagovat

za dobrotu na žebrotu - to platí vždy a všude

5 Sentencia Sentencia | Web | 12. prosince 2012 v 20:30 | Reagovat

[2]: tomu bych se potřebovala přiučit :)
[3]: to je právě ono - člověk se táhne do školy počasí, nepočasí, oddřepí to tam, často i s nějakou psychickou újmou a oni pak přijdou s úsměvem na tváři, vyspalí dorůžova, jestli jim pošlu zápisky.
Co se kolegů týče, tak moje zkušenost je ta, že přesně tihle lidi mají neskutečný štěstí a všechny zápočty a zkoušky zázračně skládají úspěšně.

6 Víla Víla | Web | 13. prosince 2012 v 13:20 | Reagovat

Mám za sebou tři semestry na vysoké, nechodím tam pravidelně, ale ještě jsem nikdy po nikom nechtěla zápisky. Já nevím, mi to připadá strašně trapné prostě. I když jsem byla tři týdny nemocná, tak jsem zápisky sehnala až když mi je kamarádka sama nabídla, ale žebrat o ně... takový přístup prostě nemám ráda. Já se vždycky jen ptám na nadpisy, ať vím, o co jsem přišla.
Z druhé strany totiž vím, jaké to je, když po mně chtějí zápisky. Nedám! :D Já musela brzo vstávat, tak proč bych jim je měla dávat, ať si vstanou taky! Navíc píšu ručně a skener zapírám. Já hodná být nechci, i když mě to pak mrzí...

7 Víla Víla | Web | 13. prosince 2012 v 13:21 | Reagovat

Bože ještě víckrát jsem tam to "já" napsat nemohla... :D Omlouvám se, že píšu jak prase, ale tenhle týden byl zápočtový, takže se mi asi převařil mozek :D

8 Sentencia Sentencia | Web | 13. prosince 2012 v 13:22 | Reagovat

[7]: neboj se, chápu... mě čeká zápočtový týden po neděli a mám převařeno už teď ;)

9 Jane Jane | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 18:00 | Reagovat

Mně to nikdy nějak nevadilo, ani když jsem byla "za šprta". A teď, když už nejsem, mně to nevadí vůbec. Ale na druhou stranu, já se nikoho nedoprošuju, abych si mohla opsat úkol nebo poznámky, to fakt ne.
P.S.: Jeden můj spolužák svoje materiály, taháky, atd. všem spolužákům prodával. Zkus to ;)

10 renuška renuška | Web | 17. prosince 2012 v 13:10 | Reagovat

Když jsem chodila na střední, dala jsem výpisky okopírovat jednomu spolužákovi, ale na něho já trpěla a prostě jsem věděla, že v hlavě má, i když je líný. Je to moc prima kluk a nikdy mě nemrzelo, že se mi neodvděčil. choval se ke mně hezky a i teď, po letech, si máme co říct na rozdíl od jiných spolužáků.

Každopádně nálepku blbky má asi každý dobrák, který věří, že se slušností a ochotou nejdál dojde. Horší jsou pak ty "přesdržky". Asi je opravdu dobře selektovat a pomáhat jen tam, kde to má opravdický smysl!

11 Adelínka Adelínka | Web | 26. prosince 2012 v 19:27 | Reagovat

Já jsem si teda na střední škole vyselektovala ty, kterým jsem ochotná pomoct a ty, kterým mi to za to nestojí. Samozřejmě ti vyvolení byli kamarádi, kteří bylo-li potřeba, pomohli mi. Když ale u kamarádek a sestřiček vidím, jak to na vejškách chodí, tam bych vážně kopala jen sama za sebe. A třeba kamarádce dávají učitelé přednášky na internet, takže si to každej může stáhnout. Jen bych byla ráda, když vidím lidi okolo sebe, jak se pořád něco učí, aby ti, co na to kašlou pohořeli.

12 P. P. | 6. února 2014 v 18:43 | Reagovat

To jsi na to přišla brzo,ty krávo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama