Leden 2013

Recept: Domácí hambáče

30. ledna 2013 v 12:21 | Sentencia |  Recepty
Už dlouho jsme chtěli s přítelem zkusit uvařit něco jiného, protože i to nejlepší jídlo se časem omrzí, když se vaří hodně často. On měl navíc už delší dobu chuť na hamburger a já ty splácaniny a chemii z Mc Donaldu nemůžu ani cítit, tak jsme se rozhodli zkusit je udělat doma, hezky po svém.
Nakonec jsem musela uznat, že to vážně nebyl až tak hloupý nápad, protože jsme měli levný, oproti koupeným hambáčům i relativně zdravý a hlavně jednoduchý a rychlý oběd, po kterém jsme se nemohli ani jeden hnout. Kdybyste náhodou měli chuť si je doma udělat taky, tak tady je stručný návod.

Potřebujete:
- housku na hamburgery (dá se tuším koupit v Lidlu). My ale použili obyčejné kaiserky, které mi přijdou chuťově lepší a bylo to taky super.
- mleté maso podle chuti
- rajčata
- ledový salát
- tvrdý plátkový sýr (stačí obyčejná Cihla nebo Eidam)
- kečup
- tatarka (my koupili pro zajímavější chuť s feferonkami - nebyla nijak extra pálivá pro ty, co se bojí. Jen dodala lepší chuť a bylo to něco jiného.)
- cibule
- sůl, pepř a koření podle chuti (adžika, paprika, chilli...)

Život je, když...

29. ledna 2013 v 10:15 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Život je, když... víte, že vás má někdo rád.
Život je, když... cítíte bolest a je jedno jestli fyzickou nebo psychickou.
Život je, když... se i přes onu bolest dokážete smát a najít něco pozitivního.
Život je, když... máte problémy, které musíte řešit.
Život je, když... se každé ráno probudíte.
Život je, když... víte, že jste pro někoho důležití.
Život je, když... cítíte déšť na kůži.
Život je, když... běžíte tak dlouho, až se nemůžete pořádně nadechnout.
Život je, když... jste nemocní a nemůžete se ani hnout.
Život je, když... vidíte vycházet a zacházet slunce.
Život je, když... cítíte, jak vám vítr cuchá vlasy.
Život je, když... zažijete něco, co vám vezme dech.
Život je, když... vám i maličkosti vykouzlí úsměv na tváři.
Život je, když... se přejíte tak, až vám je špatně
Život je, když... trávíte čas obklopeni svými blízkými.
Život je, když... děláte něco, co vás naplňuje.
Život je, když... někoho můžete jen tak obejmout.
Život je, když... cítíte, že umíráte....
Život je... složen z maličkostí.

Volby z pohledu volební komise

27. ledna 2013 v 11:02 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Původně jsem se k volbám vůbec nechtěla vyjadřovat a do nynějška se mi to i docela dařilo, ale vzhledem k tomu, co se všude kolem mě děje, se tomu člověk jen těžko vyhýbá. Celý facebook mám už přes měsíc zahlcený příspěvky s politickou tématikou, jejichž četnost vygradovala včera. Řeknu vám, že jsem nestačila zírat, co kdo byl schopný napsat a u některých mě jejich rozhořčené a často i vulgární statusy opravdu překvapily.

Použiju proto svého práva, napsat na svůj blog svůj vlastní názor, který nikomu rozhodně nevnucuju. Jen napíšu, co si o celém tom povyku kolem myslím. Komentáře jsem nikdy neblokovala, nepoužívala jsem funkci schválení, ani je nemazala. Každý má právo v komentářích napsat, co si o daném tématu myslí, ale varuju předem, že pokud se diskuze strhne k vulgaritě, nadávání nebo nějakým jiným výpadům proti mě nebo jiným komentátorům, tak pro tentokrát komentáře zatrhnu.

Inspirativní osoby

23. ledna 2013 v 12:13 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Dnešní článek bude tak trošku o ničem a je hlavně pro mé vlastní potřeby. Budu se k němu totiž vracet kdykoliv, když mi dojde inspirace, nápady nebo chuť pokračovat dál. Asi každý má nějakou osobu, která je mu vzorem. Tady jsou lidé, kteří nakopávají svým jednáním, talentem, vzhledem, činností a dalšími vlastnostmi mě a jejichž práci obdivuju.

Drew Barrymore:
Zbohatlické a rozmazlené děvčátko, které mělo od narození všechno. Peníze, slávu... a podle toho taky dopadla. Prošla si alkoholismem, drogami, pár od začátku k záhubě odsouzenými vztahy a manželstvími, ale ze všeho se vlastní silou dostala. Dnes je úspěšnou herečkou, má vlastní produkční firmu, zdravý vztah a nedávno porodila své první dítě. Drew obdivuju už od malička. Pro její houževnatost, píli, talent a originalitu. Je krásná, talentovaná, sympatická a nebojí se být sama sebou a říkat své názory.

Referát: František Ladislav Čelakovský (Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých)

22. ledna 2013 v 16:39 | Sentencia |  Seminární práce a referáty
F. L. Čelakovský se narodil roku 1799 ve Strakonicích do doby pozdního klasicismu, či preromantismu. U moci je rakouský císař František I.. Nejen v literatuře je zavedena cenzura a celková izolace od ostatních zemí . Jediný kontakt mají čeští umělci s Vídní. Přes ni se k nám opožděně dostávají zahraniční směry, které jsou na domácí půdě dál rozvíjeny a přizpůsobovány českým poměrům. Kvůli této opožděnosti u nás dochází k prolínání těchto směrů, tzv. synkretismu.

Čelakovský je výraznou postavou druhé fáze NO (1806 - 1830). Většina českých umělců se kvůli útlaku upíná ke vzrůstající moci Ruska a mezi lidmi roste počet rusofilů a myšlenka slovanské vzájemnosti. Autoři se snaží vyzdvihnout českou historii, aby posílili národní sebevědomí (husitství). Na rozdíl od spisovatelů první fáze, věří soudobí autoři v budoucnost češtiny. Proto se ji snaží propagovat všemi způsoby. Jak zvýšeným zájmem o ni, rozšiřováním a shromažďováním slovní zásoby, i samotným psaním v češtině.

Očekávání

21. ledna 2013 v 10:30 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Tak moc se těšila. Až si vezme nové šaty, krásně se nalíčí, učeše a obuje lodičky, ze kterých ji tak šíleně vždycky bolí nohy. Těšila se, že uvidí jeho překvapený výraz, že řekne, jak jí to sluší, protože přiznejme si to, která holka to neslyší ráda?! Těšila se, jak si užijí večer s dalšími blízkými lidmi. Tak dlouho už nikde nebyli.
A tak se vykoupala, namalovala, učesala, nalakovala nehty, oblékla ty nové šaty, navoněla, obula ony zatracené boty, na které není zvyklá a... postavila se s očekáváním a vítězoslavným úsměvem před něj. A on jen letmo zvedl oči od rozehrané hry Assassin a řekl: "Hm, pěkný," a hrál dál. A úsměv pohasl a změnil se v nekonečné jezero zklamání.
Jezero, které se v průběhu večera trošku zmenšilo, díky uznalým pohledům jiných lidí. Ale ty ona nechtěla. Ne tolik, jako ten jeho pohled. To pro něj chtěla být krásná, jedinečná... alespoň na ten jeden večer.

Vzpomínací období

15. ledna 2013 v 11:30 | Sentencia |  Deníček
Poslední dny se moc nedaří... Znáte to, když se něco kope, tak většinou všechno najednou. Takže místo toho, abych si užívala s přítelem, který má dovolenou, ležím v posteli, potím se a přemýšlím nad blbostma, ze kterých je mi pak akorát ještě hůř.

Jak jsem psala v dřívejším článku, letos mě toho čeká opravdu hodně a já se začínám ptát sama sebe, jak to vůbec
všechno zvládnu. Do toho problémy ve vztahu (opět), nemoc a máte super rozpoložení akorát tak na depresi. V podobných chvílích ráda vzpomínám, jak jsem se měla, když jsem byla malá. Víte, takové ty drobnosti, které vám nikdy nepřišly důležité, ale přesto vám uvíznou v hlavě.

•Třeba jak jsem se jako malá vždycky o víkendu vplížila k našim do ložnice, skočila taťkovi na záda a křičela, že jsem
"klíšťák", kterého už nikdy nesundá.
•Nebo jak jsem týrala bráchu - je o šest let mladší a já si z něj udělala modela - malovala jsem ho, lakovala mu nehty a tak :) .
•Milovala jsem, když jsem si sedla před babičku a ona mi rozčesávala vlasy (to mimochodem zbožňuju dodnes, česání vlasů a hlazení po nich).
•Po dědovi jsem zase chtěla, aby mi pořád říkal pohádku o kobyle Martě, kterou si dnes už bohužel vůbec nepamatuju.
•Vždycky, když jsme přijeli na návštěvu k tetě, tak jsem uprosila starší sestřenky, aby mi nalakovaly aspoň jeden nehet. Takovou tou opravdu červenou a já si pak připadala jako největší king pod sluncem, že mám nalakované nehty dospěláckou barvou.
•Jakmile někdo řekl, že se bude zabíjet králík, tak já už celá natěšená tahala vzduchovku z kouta, protože to pro mě znamenalo, že budeme s taťkou pak střílet na plechovky za stodolou.
•Hrozně ráda jsem měla, když šli naši na ples. Užívala jsem si ty mamčiny přípravy a vždycky jak ocásek běhala za ní a pozorovala, jak si lakuje nehty, jak se maluje a češe. Takový ten pocit, že se děje něco svátečního a neobvyklého.
•Jedno období měl brácha zlé sny, tak nám rodiče spojily postele dohromady, abychom spali hned vedle sebe. Vždycky večer, když už jsme měli spát, jsme si kreslili prstama na záda a hádali, co kreslíme za obrázek.

A ještě spoustu dalších věcí, příhod a maličkostí, které jsem jako malá zažila nebo dělala. Máte taky nějaké podobné zážitky, které vám uvázly v hlavě nebo na které rádi vzpomínáte?

Zlo jménem bakalářka

10. ledna 2013 v 10:19 | Sentencia |  Těžký život studenta
Škola ničí zdraví
Po zkoušce z ortoepie a uznání seminární práce z lexikologie jsem si myslela, že už mě snad nemůže nic horšího na škole potkat. Jak zle jsem se spletla. Už týden se mořím s prvními kapitolami mé bakalářské práce. Řeknu vám, takové bolesti hlavy jsem snad ještě v životě neměla.

Výsledek? X proseděných hodin, vykoukané oči z neustálého čučení do monitoru a knížek, zatuhlý krk, nulový společenský život, ošoupaná lůžka prstů ze psaní, mazání a následného znovupsaní a opravování, bolest hlavy a mnoho dalších příjemných věcí. A za co? Kvůli 6 stránkám z bakalářky, psaných velikostí písma 12 a s řádkováním 1,5. Děsivá bilance...

Ještě nikdy se mi nestalo, že bych nad jednou větou přemýšlela 15 minut. Je to vážně hrůza. Člověk na text a vlastní psaní pohlíží úplně jinak, když ví, jak velkou váhu bude výsledná práce mít a o kolika důležitých věcech bude rozhodovat.

Někdy jsem napsala odstavec, pak se k němu vrátila a zjistila, že bych tam ještě něco chtěla dopsat. Jenže ona jedna věta mi rozhodila zbytek a já tak musela třeba natřikrát přestylizovávat celý úsek textu. No děs...

Trpělivost přináší růže
Ale snaha se zatím docela vyplatila a všech 6 stránek bylo mou vedoucí napoprvé uznáno. Upozornila mě jen na drobné chyby a překlepy, takže můžu psát dál. Řeknu vám, že takovou euforii jsem po přečtení jejího mailu už dlouho nezažila. Připadala jsem si v jak jiné dimenzi, kde se mi všechno daří. Škoda, že mi tenhle stav nevydržel i přes noc.

Jsem na sebe silně zvědavá. Mám hrozný strach, že i když vedoucí bude s prací spokojená, komise bude mít jiný názor. Je to docela ironie, když si člověk uvědomí, že na jeho titulu závisí několik stránek papíru.

Tak mi přejte pevné nervy, ať u psaní vydržím a ať je vedoucí pořád tak dobře naladěná, jako byla při čtení včera.

Co mě čeká a nemine v roce 2013

4. ledna 2013 v 10:40 | Sentencia |  Deníček
Upřímně doufám, že mi ta třináctka přinese letos štěstí. Čeká mě toho totiž opravdu hodně a já absolutně netuším, jak to budu všechno zvládat. Časově, finančně, fyzicky a hlavně psychicky. Krom toho, co opravdu musím v roce podstoupit, jsem si dala i nějaké to předsevzetí. Jelikož ale tohle slovo na P nemám ráda, říkejme tomu spíš dalším slovem začínajícím na tohle písmeno: plány. Řeknu vám, že se sama děsím toho, kolik bodů nakonec ve výčtu vznikne.

Co musím:
  • napsat bakalářku
  • obhájit bakalářku
  • udělat státnice
  • podat přihlášku na navazující magisterské studium do Prahy
  • připravit se na přijímačky a udělat je
  • a když už tam vlezu, tak se tam i udržet
  • najít si práci nebo hodně dobrou brigádu, protože chci na kombinované studium
  • psát poctivě články na jeden portál
Další plány:
  • pravidelně cvičit (u tohoto bodu si většina členů mojí rodiny klepe na hlavu, ale aby nedošlo k nedorozumění - já nechci hubnout, to naštěstí nepotřebuju, ale chci tělo zpevnit a dostat se trochu do formy. Mimochodem - nesnáším celulitidu!!!)
  • začít běhat
  • s běháním souvisí koupě kvalitní sportovní podprsenky (bez které se při velikosti 75E opravdu neobejdu) a bot
  • vzít bráchu na diskotéku a do Cinestaru a celkově se mu víc věnovat, i když to není jednoduché vzhledem ve věku a stádiu, ve kterém se nachází
  • vypít víc tekutin (jsem hrozná a vážně málo piju. Vím to, ale jsem bohužel líná s tím něco dělat, tak se teď musím opravdu snažit.)
  • víc cestovat a kulturně žít
  • psát víc článků na blog
  • víc fotit, i kdyby to znamenalo fotit blbosti
  • začít zase konečně něco psát (i když tady mám pocit, že po bakalářce budu tak vyždímaná, že nebudu mít vůbec náladu)
  • chodit ke kadeřnici častěji než jednou za 8 měsíců
  • začít se mít trochu ráda
  • neřešit a nedělat si hlavu z věcí, které za to nestojí - tenhle bod bude pro mě obzvlášť těžké splnit. Jsem rozený řešitel... :)
  • dát si dokupy vztah a konečně se v něm hnout z místa
  • vrhnout se na fantasy román, který mám už x let napsaný - udělat korekturu a přepracovat některé pasáže
A to je momentálně vše, co mě napadá. Je dost možné, že budou body ještě časem přibývat, ale už teď je mi z toho špatně...

A co vy a vaše předse- ... plány? Jste v jejich plnění pevní, nebo vás po pár týdnech či měsících začne opouštět síla, jako většinou i mě? Přeju vám hodně pevných nervů a zdaru. Snad bude tenhle rok stát za to, když už jsme přežili i ten konec světa.
Vaše Sentencia