Referát: František Ladislav Čelakovský (Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých)

22. ledna 2013 v 16:39 | Sentencia |  Seminární práce a referáty
F. L. Čelakovský se narodil roku 1799 ve Strakonicích do doby pozdního klasicismu, či preromantismu. U moci je rakouský císař František I.. Nejen v literatuře je zavedena cenzura a celková izolace od ostatních zemí . Jediný kontakt mají čeští umělci s Vídní. Přes ni se k nám opožděně dostávají zahraniční směry, které jsou na domácí půdě dál rozvíjeny a přizpůsobovány českým poměrům. Kvůli této opožděnosti u nás dochází k prolínání těchto směrů, tzv. synkretismu.

Čelakovský je výraznou postavou druhé fáze NO (1806 - 1830). Většina českých umělců se kvůli útlaku upíná ke vzrůstající moci Ruska a mezi lidmi roste počet rusofilů a myšlenka slovanské vzájemnosti. Autoři se snaží vyzdvihnout českou historii, aby posílili národní sebevědomí (husitství). Na rozdíl od spisovatelů první fáze, věří soudobí autoři v budoucnost češtiny. Proto se ji snaží propagovat všemi způsoby. Jak zvýšeným zájmem o ni, rozšiřováním a shromažďováním slovní zásoby, i samotným psaním v češtině.


F. L. Čelakovský, narozen mezi dvěma významnými směry (klasicismem a romantismem) přejímá do své tvorby prvky z obou. Klasicistní přísný řád, založený na zkoumání a vědě, jenž je převzatý z antiky, ale zároveň lyričnost a snivost romantismu. Po studiích na filozofických fakultách, které nedokončil, se stal vychovatelem a překazil tak plány své rodiny, která z něj chtěla mít kněze. Zároveň se ale věnoval studiu jazyka, překladatelství a hlavně sbírání lidové tvorby.

Byl také redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti přetvořil na týdenník Česká Wčela, která se později stala samostatným časopisem. Kromě Pražských novin přispíval i do časopisu Krok a Musejník.

Čelakovský trpěl prakticky celý život nedostatkem peněz. Jeho tvorba ho totiž nedokázala uživit, jak si původně myslel.

V únoru 1834 se Čelakovský oženil. Životní poměry jeho nové rodiny byly dobré, ale jen do doby, než uveřejnil v Pražských novinách výhružnou řeč ruského cara Nikolaje I. k delegaci porobené Varšavy a připojil k ní odsuzující proslov. Ruský velvyslanec podal u vídeňské zkopírováno z sentencia.blog.cz vlády protest k tomuto článku a Čelakovský přišel o místo redaktora i profesora na univerzitě. Neměl téměř žádné finanční prostředky a přežíval jen díky podpoře přátel.
Jeho život nejvíce ovlivnili tři muži - kníže Kinský, mecenáš Čelakovského, který mu pomáhal překonávat období nouze a bídy, a v oblasti literární pak německý básník Goethe, jehož vysokému stylu se chtěl Čelakovský vyrovnat a jako poslední Josef Jungmann, k jehož názorům se Fr. L. Čelakovský hlásil a s nímž spolupracoval.

TVORBA:
Vytříbenost stylu se u Čelakovského projevuje v Ohlase písní ruských, které vytvořil podle ruské národní hrdinské epiky. Čelakovský čerpal převážně z ruských bylin. Hlavními hrdiny jsou bohatýři, bránící svou zem a opěvující velikost a slávu Ruska, jako byl Muromec, Ilja Volžanín, či Čurila Plenkovič. Do svého díla ale zařadil i současné události, jako například požár Moskvy. Jak již bylo řečeno, většina básní opěvuje slávu a velikost Ruska, hrdinství bohatýrů a jejich lásku k zemi. Najdeme tu ale i básně milostné (Romantická láska, Opuštěná, Dívčino plesání atd.)

Dílo je složeno z 26 epických básní, které čerpají z folklórní tvorby. Čelakovský se chtěl co nejvíce přiblížit lidové tvorbě tohoto státu. Autor proto využíval i literární prvků, zkopírováno z sentencia.blog.cz které jsou pro tuto tvorbu typické - obrácený slovosled ("Já s milým druhem pohněvala se, a na milého rozhněvala se…"), používání ustálených obratů (kalená střela, dobrý mládec, sokol jasný…), či stupňování sloves, citoslovců a zvolání pro větší dramatičnost děje.

Čelakovský využívá hojně i básnické figury: epanastrofu ("Se mnou to mladou švekruška bručí, bručí, vyučuje po svém rozumu."), anaforu ("Ty labutičkko, straší sestřičko, ty rodná moje přívětivá!"), epizeuxis ("Pověz, o pověz dívčino krásná."), i epiforu ("Jaký je to divný kraj, milý bože, divný kraj.") V básních pro větší autentičnost používá i ruská slova (sobaky).

Další ohlasové dílo vzniklo až o deset let později. Ohlasy písní českých nejsou inspirovány v hrdinných dějinách, jako tomu bylo u ohlasů ruských, ale spíše lidovou povahou. Většina básní jsou lyrické žertovné popěvky a satirické hravé skladby, které oslavují přírodu, lásku a lidový humor. Dílo je rozděleno do 5 částí.

Dílo je opatřeno poměrně rozsáhlou předmluvou, ve které autor porovnává rozdíly mezi ruskou a českou literaturou. Dále také rozděluje svou sbírku do několika skupin. Tou nejmenší jsou epické skladby (Prokop Holý, Sňatek - Erbenova Svatební košile, či balada Toman a lesní panna s nadpřirozenými prvky). Další skupinou jsou básně elegické, ve kterých popisuje charakter českého národa (citace: "Čech - toť dávno známo - nepoddává se snadno smutku a těžké mysli, a i když v klopotných okolnostech je postaven, hledí brzo z nich se vydobyti.") Z těchto básní je to například Jízda k milé a Žehravý.Třetí skupinu tvoří nejpočetnější básně žertovné a satirické. Některé z nich jsou zaměřeny proti pánům a Němcům (Pocestný, Pražská, Pan vrchní z Kozlova).Do čtvrté zařadil písně a do poslední pak krátké popěvky, často jen o jedné sloce. Některé z těchto písní a popěvků časem zlidověly. Největší část díla tvoří náměty o lásce, ať už šťastné, či neopětované, nebo tragické.

Stejně jako v Ohlasu písní ruských, i v této sbírce Čelakovský využívá typických prvků dané tvorby. Objevuje se tu často refrénové opakování slov (báseň Pomluva) a básnické figury, z nichž nejčastější je epizeuxis ("Čím je to, má dceruško, čím je to."). Autor využíval hojně i básnických prostředků - metafory, personifikace, zvukomalby a přirovnání.

Čelakovský se kromě ohlasové poezie věnoval i sbírání slovanských přísloví. Vydal například Múdrosloví národu slovanského ve příslovích. Z překladových děl pak vynikají Herederovy Listy z dávnověkosti a Panna jezerní od Waltera Scotta.Čelakovský měl velmi prudkou a vášnivou povahu, která se projevila například, když kritizoval nekvalitní českou literární tvorbu. Nejprve v novinách pod pseudonymem Marcián Hromotluk Kanárovic, a později byl vydán i zvláštní oddíl epigramů Kvítí, kde Čelakovský v krátkých satirických básních využívá přírodní úkazy a podněty, aby poukázal na to, co se mu nelíbilo.

Sám básník si prý nejvíce cenil své poslední básnické sbírky Růže stolistá s podtitulem Báseň a pravda. Jedná se o dvojdílnou sbírku o 100 básních, které jsou rozděleny do oddílu milostného a didaktického. Zkopírováno z sentencia.blog.cz František Ladislav Čelakovský psal i filologické spisy, pramenící z jeho profesorské činnosti (učil například slavistiku ve Vratislavi). Mezi ně patří Čtení o srovnávací mluvnici slovanské. Na univerzitě ale moc posluchačů neměl. Údajně měl také velmi chatrný zdravotní stav a často trpěl nejrůznějšími nemocemi.

Tvorba Čelakovského inspirovala několik jeho nástupců, kteří se dál věnovali lidové tvorbě a ohlasové poezii. Chmelenský, Vinařický, či Vacek Kamenický.Naopak negativní názor na Čelakovského tvorbu měl začínající Erben a Mácha, kteří jeho dílo označili za zpátečnické. Také Josef Jaroslav Langer, odsoudil dílo Čelakovského. O některých básních z Ohlasů dokonce prohlásil, že jsou "parodií lidové poezie". Poté se Čelakovský více než poezii věnoval studiu. Zemřel roku 1852 v Praze a je pohřben na zdejších Olšanech.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama