Vzpomínací období

15. ledna 2013 v 11:30 | Sentencia |  Deníček
Poslední dny se moc nedaří... Znáte to, když se něco kope, tak většinou všechno najednou. Takže místo toho, abych si užívala s přítelem, který má dovolenou, ležím v posteli, potím se a přemýšlím nad blbostma, ze kterých je mi pak akorát ještě hůř.

Jak jsem psala v dřívejším článku, letos mě toho čeká opravdu hodně a já se začínám ptát sama sebe, jak to vůbec
všechno zvládnu. Do toho problémy ve vztahu (opět), nemoc a máte super rozpoložení akorát tak na depresi. V podobných chvílích ráda vzpomínám, jak jsem se měla, když jsem byla malá. Víte, takové ty drobnosti, které vám nikdy nepřišly důležité, ale přesto vám uvíznou v hlavě.

•Třeba jak jsem se jako malá vždycky o víkendu vplížila k našim do ložnice, skočila taťkovi na záda a křičela, že jsem
"klíšťák", kterého už nikdy nesundá.
•Nebo jak jsem týrala bráchu - je o šest let mladší a já si z něj udělala modela - malovala jsem ho, lakovala mu nehty a tak :) .
•Milovala jsem, když jsem si sedla před babičku a ona mi rozčesávala vlasy (to mimochodem zbožňuju dodnes, česání vlasů a hlazení po nich).
•Po dědovi jsem zase chtěla, aby mi pořád říkal pohádku o kobyle Martě, kterou si dnes už bohužel vůbec nepamatuju.
•Vždycky, když jsme přijeli na návštěvu k tetě, tak jsem uprosila starší sestřenky, aby mi nalakovaly aspoň jeden nehet. Takovou tou opravdu červenou a já si pak připadala jako největší king pod sluncem, že mám nalakované nehty dospěláckou barvou.
•Jakmile někdo řekl, že se bude zabíjet králík, tak já už celá natěšená tahala vzduchovku z kouta, protože to pro mě znamenalo, že budeme s taťkou pak střílet na plechovky za stodolou.
•Hrozně ráda jsem měla, když šli naši na ples. Užívala jsem si ty mamčiny přípravy a vždycky jak ocásek běhala za ní a pozorovala, jak si lakuje nehty, jak se maluje a češe. Takový ten pocit, že se děje něco svátečního a neobvyklého.
•Jedno období měl brácha zlé sny, tak nám rodiče spojily postele dohromady, abychom spali hned vedle sebe. Vždycky večer, když už jsme měli spát, jsme si kreslili prstama na záda a hádali, co kreslíme za obrázek.

A ještě spoustu dalších věcí, příhod a maličkostí, které jsem jako malá zažila nebo dělala. Máte taky nějaké podobné zážitky, které vám uvázly v hlavě nebo na které rádi vzpomínáte?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Genevieve Genevieve | Web | 15. ledna 2013 v 13:35 | Reagovat

Ach to bezstarostné dětství, kam jsi jen zmizelo? Vzpomněla jsem si, jak jsem ráda spávala u prarodičů, a když jsem se ráno brzy probudila, šla jsem k nim do postele a vykládala jsem jim pohádky, které jsem si vymýšlela :D
Na druhou stranu ale jsem toho tolik nevnímala a rychle jsem zapomínala, co se mi přihodilo, teď se mi ten život tak nějak lépe ukládá do paměti. Ale uvidíme v důchodu, že.

2 Silmarilli Silmarilli | Web | 15. ledna 2013 v 15:33 | Reagovat

Páni, hrozně moc podobných věcí jsem jako malá dělala. Mě si zase hrávala z vlasama hlavně maminka! A co se týče toho posledního bodu, brácha je taky o šest let mladší a vždycky za mnou lital ,že chce taky nalakovat nehty mamka se pak rozčilovala,že se mu budou všichni smát :)

3 Fantaghira Fantaghira | Web | 15. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

Já si pamatuju, že jsem se vždycky hrozně těšila na těch pár dnů v roce, kdy jsem mohla zůstat u babičky. Ona mi pak večer vždycky vyprávěla pohádky. Vím, že vymyslela pohádku o strakatém kůzlátku, ale už taky nevím, o čem byla. Nebo když jsem si půjčila její rtěnku a korále a pak chodila s půlkou obličeje od rtěnky a připadala si hrozně dospěle :D
Nebo když jsme jeli za druhou babičkou na chalupu na Šumavu a já si tam mohla hrát na pískovišti klidně celý den (to bylo před tím, než jsme se odstěhovali z bytovky).
A když přišli čerti, tak jsem se schovávala pod lavicí v kuchyni a odmítala vylézt :D
To byly časy.
Sourozence nemám, ale na lakování nehtů nejsem moc ani teď :D A na vlasy mi nikdo nesmí sahat! Když mě češe kdokoliv jiný, tak to hrozně tahá a bolí.

4 Sentencia Sentencia | Web | 15. ledna 2013 v 19:11 | Reagovat

[1]: mě zase přijde, že teď ten čas strašně rychle utíká. Každý rok se překulí rychleji než ten předchozí a skoro všechny jsou až na maličkosti stejné. Dětství mi přišlo pestřejší :)

[3]: Přesně toho jsem chtěla článkem dosáhnout, aby každý, kdo si ho přečte, taky zavzpomínal. To se rtěnkou jsem dělala taky, ale kradla jsem ji mamce :)

5 Renesmé Renesmé | Web | 15. ledna 2013 v 19:33 | Reagovat

Konečně jsem tě našla (když jsi mi adresu nenapsala, ty jedna). Hned jsme věděla, že jsi to ty, ale k tématu... Dětství bylo opravdu bezstarostné a plné neobyčejných maličkostí, které tvoří komplex něčeho tak cenného a nedotknutelného. Nikdo nám to už nevezme. Obrázky si kreslíme s M. na záda i teď, v našem věku (20, 21). A se sestrou si občas přisuneme postele k sobě jako za starých časů, když se sestra bála (byl to takový náš Silvestrovský zvyk). Já mamce rtěnku ani lodičky nikdy nebrala. Spíše vzpomínám na dětství s kamarády v jednou panelovém domě, na naše příhody, řeknu ti, o tom by se vážně dala napsat nějaká ta dětská próza.

6 Adelínka Adelínka | Web | 15. ledna 2013 v 20:00 | Reagovat

Já osobně si toho z úplného dětství moc nepamatuji. Člověk si prý věci začíná pamatovat cca od tří let a to už jsem měla velké sestřičky.:) Ale i když si to sama nepamatuju, miluju takové to babičkovské, maminkovské a tatínkovské vyprávění, co jsme jako malé prováděly. Nepamatuju se na to, jak mi sestřičky z postýlky vyházovaly všechny hračky, aby se tam ke mě vešly. Ani že sestřička jedla mamce připravený cukr na kynuté knedlíky :D , že ji požádala o její zlatý prstýnek (mamka v domění, že si ho chce prohlédnout, prstýnek sundala)a ona ho šla hodit do kanálu... :D Ale nejvíc mě mrzí, že si nepamatuju jedno a to, že když jsme byly malé, chodily jsme k babičce, tam jsme měla každá svůj umělohmotný hrneček a do něho jsme dostaly svůj příděl brambůrek. Už se vidím, jak jsem si to po obíváku štrádovala s hrnečkem a cpala si pusu. :D :)

7 Sentencia Sentencia | Web | 15. ledna 2013 v 20:07 | Reagovat

[5]: Vážně se omlouvám, nějak jsem na to musela zapomenout. Ale tak hlavně, že jsi mě našla ;) Jinak máš pravdu, tyhle zážitky a vzpomínky nám nikdo nevezme.

[6]: To já zas poslední dobou mám pocit, že se mi tyhle věci z dětství vybavují víc, než ty, co se staly před nedávnem.

8 Laluš Laluš | 16. ledna 2013 v 12:13 | Reagovat

Jak nemocná? Jak v posteli? Neříkej mě, že jsem na tebe na Nový rok něco prskla? Ten celý letošní zvládneš, neboj, ono totiž vždycky všechno nějak dopadne, nesmíš se bát dopředu. Jen s těma vztahama je to občas komplikovanější, než dokážeme unést. Někdy je potřeba hodně rázné rozhodnutí, ale na takové musí být sakra odvaha (radit nemůžu, právě tahle odvaha mě chybí a vždycky chyběla).
Vzpomínání krásný, připoměla jsem si s tebou některý ty okamžiky, taky jsem se těšila, když šli naši na ples a druhý den na stole ležela nějaká ta výhra z tomboly a hlavně - potřebovala jsem vždycky podrobný popis, co měla která ženská na sobě. To mě bavilo, i to, hak si mamka oblékala jediný brokátový šaty na sebe a taťka si vzal dokonce snubní prstýnek. A když už jsem u něj, nejmenovala se ta kobyla náhodou Lucka a hříbátko Bobík? Tak to totiž říkal mě a myslím, že i našim holkám, že by to u tebe měnil?
Koukej se uzdravit, v sobotu jdeme přece na ples!!!

9 Lily Lily | Web | 16. ledna 2013 v 18:58 | Reagovat

staré dobré časy.. :)

10 Luczynka Luczynka | Web | 18. ledna 2013 v 16:54 | Reagovat

Mám hodně takových vzpomínek. Občas, vlastně hodně často, bych se do toho dětství chtěla vrátit.

11 Kejm Kejm | Web | 19. ledna 2013 v 8:16 | Reagovat

přemýšlení a vzpomínání málokdy přináší dobrotu:(

12 Sentencia Sentencia | Web | 21. ledna 2013 v 11:09 | Reagovat

[8]: já mám nějak zafixovanou tu Martu, ale je dost možný, že už si to nepamatuju :(

[10]: nápodobně. Když byl člověk malý a neměl žádné starosti, tak bylo všechno mnohem jednodušší

[11]: to vím, ale bohužel to občas na člověka padne, ani neví jak

13 Barulk@ Barulk@ | Web | 22. ledna 2013 v 9:44 | Reagovat

Na takhle silné vzpomínky z dětství vzpomínám jen málo kdy. Ne proto že by nebyla dobré ale proto že si nakonec uvědomím jak to všechno bylo bezstarostné a krásné, jednoduché a jen málo stačilo ke štěstí - a hned bych ty časy chtěla vrátit... Ale nemám kouzelnou hůlku ani obraceč času, takže si tuhle skutečnost dopřává jen výjimečně.

14 karinga karinga | Web | 29. ledna 2013 v 11:18 | Reagovat

Jsou to nádherné vzpomínky :) nu taky mám mladšího brášku, ale kvůli špatným snům jsem většinou chodila do postele já za ním. Kreslení na záda mám ráda ještě teď, nehledě na to, že si s přítelem před spaním tu a tam taky čteme pohádky (O Mašinkách) :D Jsou dny, kdy by člověk zalezl pod peřinu a probudil se ve svém pětiletém já.. ale musíme bojovat

15 Sentencia Sentencia | Web | 29. ledna 2013 v 11:21 | Reagovat

[14]: taky mám ráda hlazení a kreslení na zádech ještě i teď, ale nikdo už není ochotný to dělat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama