Masky

1. února 2013 v 10:18 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Tématika masek... zbožňuju ji už od základky. Vždycky se mi líbila ta představa, jen si nasadit masku a být během vteřiny někým jiným, moci se chovat úplně jinak než v reálném životě.

Jsou ale i jiné masky. Ty skutečné, ale zároveň neviditelné, o kterých víte jenom vy sami. Já sama je používám docela často a kolikrát o tom už ani vědomě nerozhoduju. Je to prostě reflex, který jsem si postupem let vybudovala. Neříkám, že jsem falešný člověk, to ne. Někdy jsem naopak až moc upřímná a říkám, co si myslím. Ale... na druhou stranu jsem taky hodně introvertní a opatrný člověk, který si k sobě pustí jen málokoho. Nemám ráda, když druzí vědí, co si myslím, nebo jak mi v danou chvíli je.

Svým způsobem tím, co dělám, chráním i své okolí. Hlavně rodinu, kde mají všichni svých problémů dost a já nechci, aby řešili ještě i ty moje, které navíc občas v porovnání s těmi jejich, jsou zanedbatelné. A proto si každé ráno dávám na obličej masku. Hezky učesat, namalovat, nasadit úsměv, přimontovat spokojený výraz, do očí nakapat aspoň trochu života a hurá do dalšího dne. To všecho proto, abych se vyhla všetečným otázkám okolí. "Co ti je? Není ti něco? Dneska vypadáš smutně! Stalo se něco?..." A tak dál a tak dál... už na to není zkrátka síla. A z části možná i proto, abych oklamala sama sebe a na chvíli měla pocit, že je opravdu všechno v pořádku a já jsem spokojená.

Pod maskou zdánlivého štěstí a radosti je ale všechno naprosto jinak...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renesmé Renesmé | Web | 1. února 2013 v 11:42 | Reagovat

Známe to asi všichni, kdy ve chvíli kdy nám není zrovna nejlépe, doma se utápíme ve vlastní smutku, protože nás nikdo nevidí a můžeme si to dovolit, řekněme. Pak se umyjeme, namalujeme, učešeme a jdeme ven/do školy/do práce, zkrátka mezi lidi a nahodíme úsměv a nikdo nepozná, že nám doopravdy něco je, že nás doopravdy něco trápí. Nikdo kromě nejlepších přátel, ale těch kteří tady jsou a kteří to dokáží poznat je jen opravdu málo a když je máme, máme velké štěstí. Ovšem nic se nerovná pocitu nenasadit si masku a dát najevo vše kdekoliv a kdykoliv, což je možná až moc upřímné, ale je to opravdová úleva. Ale souhlasím, někdy si i já sama dávám masku, ačkoliv zcela nevědomě, především v rodině či ve škole, chápeme se, viď?

2 giornale giornale | Web | 1. února 2013 v 13:02 | Reagovat

Já to mu říkám ochranné mimikry. Proč někoho zatěžovat tím, že mi není dobře? Je to jen moje věc a blízcí lidé většinou nepomohou, protože většinu věcí si musíš vyříkat nejdříve sama v sobě a pak ti teprve může někdo pomoct. Občas pomůže se svěřit, pokud máš někoho, komu natolik důvěřuješ. Pokud ne, je dobré se alespoň vypsat, aby to tolik netížilo.
I já si nasazuju masku "nic se neděje", protože neumím vysvětlit, co se se mnou děje...

Ale mezi opravdovými přáteli se nemusíme schovávat za masky a to je ten nejlepší pocit, co lze zažít. Že můžeš být sama sebou a nemusíš se cítit špatně za to, že ti není zrovna nejlépe.

3 Adelínka Adelínka | Web | 1. února 2013 v 20:32 | Reagovat

Musím říci, že "masku" moc často nepoužívám. Jsem dost přímý člověk, ale dotazy typu: "Co je? Stalo se něco?" jdou absoutně mimo mě. Pokud mě někdo naštve, "vyžere" si to do posledního kousku, navíc sám dobře ví proč a věř mi,já dokážu být naštvaná hodně dlouho. Jsou situace, kdy člověk své emoce nemůže ovlivnit,ale že si něco nechám pro sebe, to ano. Hodně mi pomáhá se vybrečet, vytřískat do polštářů a vykřičet všechno do prázdného pokoje. A protože se mám ráda, přirozeně, všechna svá trápení jsem se snažila vyřešit a snad se povedlo.

4 víla víla | Web | 1. února 2013 v 22:17 | Reagovat

Já to mám tak napůl. Někdy jsem jako Adelánka nade mnou a když jsem naštvaná, dám to tomu člověku jasně najevo a masky nepoužívám. Ale když je to třeba smutek typu něco se děje v rodině, tak většinou masku nasadím, protože si myslím, že kromě pár nejbližších lidí tím nemusím otravovat nikoho.

5 Silmarilli Silmarilli | Web | 2. února 2013 v 8:24 | Reagovat

Taky mám tuhle hloupou vlastnost. Taky ale vím,že to není moc dobré,každý si občas potřebuje popovídat i o těch nejmenších problémech,pročistit si hlavu a jen se vykecat. Člověku se uleví a dokáže toho snést o něco víc... Není to lehké,ale musíme si uvědomit,že lidi,kteří nás mají rádi, by nebraly jako zátěž ,že za nimi přijdeme...Taky to ale pořád neumím

6 Sentencia Sentencia | Web | 3. února 2013 v 11:29 | Reagovat

[2]: hezký název :) Ano, před přáteli se přetvařovat nemusím, ale i ti nemají někdy své dny a když se s těmi nejlepšími, před kterými se právě přetvařovat nemusím, vidíme jednou za uherský rok, tak se mi kolikrát nechce kazit super večer svými problémy :)

[3]: to je trochu něco jiného, než jsem měla na mysli v článku. Když mě někdo opravdu naštve, tak se kolikrát taky vážně neznám. Co se týče mě, tak mám teď dva větší problémy, z toho řešení toho jednoho, vůbec nezáleží na mě, ale... doufám, že i ten druhý se co nejdřív vyjasní.

[4]: já to mám taky jak kdy. Někdy jsem upřímná, až to bolí a jindy radši v tichosti vřu :)

[5]: jak jsem psala, občas jsou chvíle, kdy opravdu nechci kazit hezké chvíle s přáteli tím, že si začnu vylévat srdce...

7 Myšák Myšák | Web | 3. února 2013 v 13:19 | Reagovat

Právě proto nemám ráda masky. Díky tomu často nedokáži věřit lidem, co se citů týče, když to nejsou ti nejlbižší z rodiny ;-)

8 Genevieve Genevieve | Web | 3. února 2013 v 20:28 | Reagovat

Takhle to dělá snad každý. Já sama jsem vypozorovala, že i když mám náladu na nic a třeba potkám nějakou kamarádku nebo spolužačku, automaticky se začnu aspoň trochu usmívat a chovat se mile. Kdo by taky vykládal, jak se má na prd. K oblafnutí sebe sama se to taky dá někdy použít, ale obelhat se, to už je složitější, my si sobě do hlavy vidíme, jiní nám ne.

9 es ef es ef | Web | 4. února 2013 v 6:29 | Reagovat

Krásně napsáno! :)

10 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 4. února 2013 v 11:55 | Reagovat

Myslím, že myslíš systém rolí používaný jedincem ve společnosti ^^ To je definice z psychologie, neboj je to úplně normální =) Každý role používá.

11 Sentencia Sentencia | Web | 4. února 2013 v 12:55 | Reagovat

[10]: sice tenhle odborný pojem neznám, ale asi to bude to samé :)

12 renuška renuška | Web | 4. února 2013 v 18:56 | Reagovat

Každé nasazení masky tě připravuje o kousek tvé přirozenosti ... asi by bylo někdy nejlepší nasadit třeba rytířskou helmu, dát se do boje a svého protivníka porazit (byť je třeba jen v tobě samotné), abys pak mohla být OPRAVDU ŠŤASTNÁ a nemusela se jenom tak tvářit.

No děsně chytře jsem to napsala, ale moc dobře vím, že ona maska někdy člověku prostě vystačí, aby kolem byl klid a aby ten klid měl i dotyčný ... aspoň na chvíli.
Peťu, mám tě ráda, to ty víš - maskovanou i nemaskovanou ♥

13 Víla Víla | Web | 5. února 2013 v 14:00 | Reagovat

[10]: s mými znalostmi psychologie bych měla být potichu, ale vždycky jsme se učili, že role ve společnosti jsou třeba role studenta, dcery, posluchače na koncertě,... A k tomuto mi ty role moc nesedí. Určitě je na to taky nějaký psychologický pojem, a možná to jsou opravdu role, ale fakt bych si tím nebyla tak jistá :) Ale s tím, že je to normální a chová se tak každý musím souhlasit.

14 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 5. února 2013 v 15:57 | Reagovat

[13]: Tak jestli to není ono, tak to určitě pracuje na podobném principu =)

15 Sentencia Sentencia | Web | 5. února 2013 v 18:57 | Reagovat

[12]: nerada to přiznávám, ale bohužel občas už je ona maskou mou přirozeností a jak jsem psala, o jejím nasazení už ani vědomě nerozhoduju... ale snažím se na tom poslední dobou pracovat a nenasazovat je vůbec. A jinak... děkuju ♥

[13]:[14]: v tomhle se opravdu hádat nemůžu, protože o tom nic nevím, ale řekla bych, že hlavní je, že jsme se všichni navzájem pochopili a detaily typu odborné pojmenování tu nejsou až tak důležité :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama