Egon Hostovský: Úkryt

21. května 2013 v 21:38 | Sentencia |  Čtenářské deníky
Egon Hostovský: Úkryt

ZÁKLADNÍ ZNAKY:
- vydáno 1943
- novela
- autobiografické prvky
- existencionalistické prvky
- psychologické prvky
- osamělost, izolovanost a bezmoc člověka

ÚRYVEK:
"Pobuřovalo mě to, všecho mě v těch okamžicích dráždilo, a najednou jsem poznal, že musím provést nějaký husarský kousek. Jinak se zalknu. Že musím alespoň na chvíli utéci ze svého života, že nemohu dále polykat jeho šeď, že aspoň naposledy, než ztrouchnivým, musím se zpít nějakou myšlenkou, vášní nebo láskou, že cosi musím v sobě, nebo kolem sebe rozbít, vzbouřit se, vyběhnout do výšky - a pak se třeba zřítit. Je mi těžko popsat svůj hlad po vykoupení, po akci, kterou jsem si nedovedl představit."



DĚJ:
Autor (bude mu 50) oslovuje formou dopisu a myšlenkových pochodů svou ženu Haničku, kterou už léta neviděl a která na něj čeká. Kvůli válce se odloučili. Vypráví ji o tom, jak si nespočetněkrát představoval jejich setkání, jak na ni myslí.
Omlouvá se jí za to, že jí nedal vědět, kam odjel. Nyní žijedruhý rok ve Francii u známého, ve sklepě za nuzných podmínek, aby ho nenašla policie. Vypráví jí o tom, že musel zabít člověka a že od té doby po něm jde francouzská a německá policie a že teď musí udělat něco, u čeho určitě zemře. Vybavuje si své dvě dcery, které rychle dospívaly a teď již byly zcela dospělé (18+23).

Vzpomíná na to, jak začínala válka. Autor byl nespokojen se svým životem. Miloval svou ženu i dcery, ale necítil se šťastný. Potřeboval něco nového, k čemu by mohl v té době utéct. Velmi se mu líbila jeho sekretářka Olga, do které byl platonicky zamilován.

Ta odjela na začátku války do Paříže. On si vymyslel nějaký důvod a jel za ní, aby jí vyznal své city. Nějakou dobu pak zůstal ještě v Paříži, když zjistil, že Československo okupuje armáda. Svou ženu ale nikdy nepodvedl. Nemohl se vrátit do Prahy, protože na něj byl vydán zatykač pro jeho práci. Pracoval na novém zaměřovači protiraketových letadel. Němci si mysleli, že jel do Paříže, aby ho dal Francouzům. To on poté vážně učinil, ale Francouzi se mu vysmáli a o jeho práci nestáli.

Schovával se proto ve Francii, kde se jednou setkal se starým známým doktorem Aubinem, který ho nakonec schoval u sebe ve sklepě. Tady byl dva roky, dokud malým oknem nespatřil svého bývalého spolužáka Fischera. Ukázal se mu a ten mu řekl, že může být do týdne doma a že je hlupák, když byl tak dlouho ve sklepě. Zpočátku je Egon rád, že našel někoho, kdo mu může pomoci, ale nelíbilo se mu, jak Fischer mluvil od Aubinovi, kterého chtěl potrestat za to, že ho tu držel.

Egon ho proto umlátí lopatou (nechce zradit přítele Aubina). Aubin za ním přišel až za několik dní. Egona našel v hrozném stavu. Musel jít pro nějaké lidi, které kdysi léčil a kteří patřili do francouzského podzemí (odboji proti Němcům), aby mu pomohli ho pohřbít. Lidé se pak chtěli s Egonem sejít. Ptali se ho, zda je schopný holýma rukama potopit loď. Prý by byli schopní opatřit mu falešné doklady a dopravit ho domů, kdyby jim s tím problémem pomohl.
Egon nejdříve nevěděl, jak to udělat, ale za několik dní úmorného přemýšlení na to přišel. Řekl oněm lidem svůj plán, který měl však jeden velký háček, ten, kdo by loď potopil, by tam sám zahynul. Egonovi se nechce tuto oběť podstoupit teď, když cítí, že se blíží konec jeho vězení a že možná brzy uvidí své blízké, ale nakonec souhlasí.
V tomto místě končí "děj" knihy a autor se naposledy loučí s Haničkou, které chce ještě něco svým dopisem říci. Dopis ale nedokončí.

Je tu jen poznámka vydavatele, že dopis končí v půlce započaté věty a že celý rukopis byl po dlouhé cestě dopraven dvě francouzskými uprchlíky na československý zastupitelský úřad v New Yorku roku 1943.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adiiinka Adiiinka | Web | 21. května 2013 v 22:43 | Reagovat

Tohle sice není můj šálek čaje, ale měla bych se snažit víc číst. Byly časy, kdy byl na to čas i chuť. Dokonce mě to bavilo. :) Jen se odhodlat.

2 Sentencia Sentencia | Web | 24. května 2013 v 9:41 | Reagovat

[1]: já tuhle knihu četla jen kvůli jednomu semináři ve druháku, ale nakonec to vůbec nebylo tak špatné a našla jsem v příběhu spoustu zajímavých myšlenek, které stojí za zamyšlení.

3 Adiiinka Adiiinka | Web | 25. května 2013 v 16:14 | Reagovat

[2]: To věřím, něco podobného jsem zažia u četby k matuře... a většinou jsem si vybrala opravdu hezké knížky. :) Ale ten odpor na začátku... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama