Červen 2013

Pracovní neschopnost

27. června 2013 v 5:37 | Sentencia |  Z blogové sféry
Zdravím vás všechny v blogovém světě. Asi jste si všimli, že jsem se poslední dny totálně odmlčela. Je bohužel možné, že tenhle stav ještě chvíli potrvá. Není to tím, že bych psát nechtěla nebo že by nebylo o čem, to spíš naopak. Ale jednoduše nestíhám.

V pondělí jsem nastoupila do práce (uvidíme ještě jestli v ní zůstanu a jestli to budu zvládat). No a co? My taky pracujeme... - mihlo se možná některým z vás hlavou. Ano, vím, nejsem jediná pracující, ale už mnohem méně z vás odjíždí z domu v 7 ráno a vrací se po 20 hodině večer. Včera můj tým dokonce trhl rekord - na kancelář jsme přijeli o půl deváté, ale jelikož jsme museli čekat ještě na jednu kolegyni, která se zdržela ještě víc, tak já se domů dostala v 21:25 a kolegové ještě o něco déle, protože bydlí ještě kousek dál.

A věřte mi, že když jste celý den v terénu, ještě v tomhle počasí, moknete kvůli pitomcům a vrátíte se v tyhle časy, tak jste rádi, že se osprchujete, najíte, bleskurychle přejedete facebook a pak padnete za vlast. Já navíc poslední měsíc hrozně špatně spím, takže jsem totálně nevyspalá, unavená, otrávená z počasí a jsem nervák, takže každou změnu snáším docela blbě a že nástup do nové práce je sakra změna. Takže každé ráno bojuju s nervama vyvolávajícíma nevolnost.

Takže se vám omlouvám, že teď nechodím k vám na blogy, nekomentuju, neodpovídám na vaše komentáře u mě a ani nepřidávám žádné články. Budu se snažit ozvat alespoň krátce o víkendu.

Mějte se krásně, myslete na mě a snad brzy papa.

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

21. června 2013 v 18:33 | Sentencia |  Čtenářské deníky
ZÁKLADNÍ ZNAKY:
-vydáno 1891
-dekadentní psychologický román
-hororové prvky, pesimistický ráz, zoufalství, nuda…
-alegorické prvky
-autobiografické prvky
-faustovský námět (zaprodání duše)
-není důležitý děj, ale vnitřní boj hrdiny
-objevují se i v tu dobu tabuizovaná témata (prostituce, homosexualita)
-téma morálky, osobní odpovědnosti, vztah k umění
-přesné zachycení nálad a vnitřních pocitů
- obraz tehdejší společnosti a smetánky

Místo: Londýn
Čas: přelom 19. a 20. století
Jazyk: spisovný, archaismy, er-forma
-rozsáhlé dialogy

Varování: Následující popis děje prozrazuje i konec knihy a rozuzlení jejích zápletek. Proto, kdo bude knihu teprve číst a nechce znát její konec, ať radši část s popisem děje přeskočí!!!!!

Průřez bakalářským studiem (část 1. - Výběr oboru a přijímací řízení)

18. června 2013 v 13:21 | Sentencia |  Těžký život studenta
Následující článek bude užitečný hlavně pro ty, co se na vysokou školu teprve chystají. Berte prosím ohled na to, že tři roky se zkrátka na člověku podepíší a i já na sobě pociťuji jistou profesní deformaci, která má na moje myšlení a psaní vliv. Na své si ale přijdou i ti, kteří už se nějakému ústavu upsali - věřím, že spousta situací jim bude připadat povědomých :)

Jen pro upřesnění: studovala jsem na Univerzitě Hradec Králové, obor Jazyková a literární kultura, takže veškeré poznatky a zkušenosti pramení z této skutečnosti a každý další může mít názory jiné.

Vím, že já sama bych dala nevím co za to, kdyby mi před nástupem, ale i během školní docházky, někdo řekl, co a jak. Jak co funguje a probíhá. Proto rozdělím do několika článků svoje názory a zkušenosti s bakalářským prezenčním studiem a budu doufat, že někomu se budou moje poznatky hodit.

Vezměme to tedy od začátku, od výběru školy a oboru:
Tohle je víc než silně individuální, takže se zaměřím spíš na to, kde hledat informace, než abych vypisovala moudra o tom, že máte dát hlavně na svoje vlastní rozhodnutí a volit obor podle vašich zájmů, schopností, či dalších faktorů.

Asi nejrozšířenější cestou, jak najít informace o oborech, školách a fakultách, jsou www stránky. Teď mají svou stránku pomalu i mateřské školky, takže hledejte a vámi zvolenou vysokou najdete určitě taky. Horší to pak bude s hledáním všeho ostatního. Většina univerzit má totiž stránky víc než... nepřehledné. Dopídit se tak k nabídce jednotlivých oborů, podmínek k přijetí a dalších informací, vyžaduje velkou, opravdu velkou dávku trpělivosti, tak s tím počítejte a vymezte si na to dost času.

Co se osvědčilo mě, byly učitelské noviny, které vychází většinou jednou za půl roku. Kdy přesně, vám už nepovím a většinou jsou během chvilky pryč, takže to chce se po nich v případě zájmu v trafikách průběžně ptát. Jejich cena se pohybuje kolem 80 korun, ale najdete v nich komplexní přehled všech vysokých škol, státních i soukromých, na území ČR. Ty jsou pak rozděleny podle fakult a jsou v nich vypsány VŠECHNY obory, které univerzita nabízí. Najdete tu podobu přijímacího řízení, termín odevzdání přihlášek, kontakty, www odkazy, zkrátka všechno užitečné a ještě je to i celkem přehledné. Já je rozhodně doporučuju.

A teď už k samotnému přihlášení a přijímacímu řízení:

1) "V těch stránkách, aby se prase vyznalo!" tak přesně tuhle větu jsem zvolala u počítače několikrát, když jsem se snažila vyznat ve všech stránkách kateder, pracovišť, listovala mezi odkazy pro studenty, uchazeče a dalšími miliony záložek, které na webových stránkách jsou. Po dlouhé době, řadě nadávek a neustálého kontrolování vyplněných údajů, se mi ale nakonec podařilo zdárně odeslat elektronickou přihlášku a podle pokynů zaplatit všechny nutné poplatky. Pak už jsem jen bedlivě kontrolovala podle svého přiděleného ID údaje o přijímačkách.

2) "To si děláte srandu?" chtělo se mi zvolat, ne právě tiše, během přijímacích zkoušek, které byly dvoukolové. Písemný test byl v pohodě (když opominu otázky, které nijak s daným oborem nesouvisely) a měla jsem za něj jako jedna z mála přes 85 bodů z celkových 100.
Podstatně horší byl pak ústní pohovor. Cca 130 lidí se tísnilo v malé chodbičce, ve 30°C a podle rozpisu se rozptylovali do asi 4 kabinetů, kde pohovory probíhaly. Vzhledem k mému příjmení jsem tak strávila celý den postáváním na chodbě, protože učitelé si řekli, že jet podle vypsaného seznamu je nuda a tak lidi vyhlašovali, jak se jim zachtělo. Odejít tak někam dál, bylo naprosto nemyslitelné.
Samotný pohovor ale tak hrozný nebyl, i když z vyprávění dalších vím, že opravdu hodně záleželo na tom, ke komu jste se dostali. Já si nakonec odnesla 90 bodů ze 100. A nejdůležitější poznatek z toho dne? Základem všeho je, vypadat, že víte o čem mluvíte, i když nemáte ani šajn, co melete. Na zbytek bedlivě přitakávejte s přítomným a zaujatým výrazem.

Co se týče samotných příprav a učení se na přijímačky, můžu napsat opravdu jen vlastní zkušenosti z mého daného oboru. Každá univerzita, fakulta a kolikrát i jednotlivé obory, mají požadavky a formu přijímacího řízení jinou. Nemluvě o tom, že přijímačky například na ČVÚT se nejspíš od těch na, dejme tomu, cestovní ruch, budou taky asi značně lišit.

Co mají ale skoro všechny školy společné, je to, že nabízejí přípravné kurzy. Co to je? Za určitou částku (obvykle 1000,-) se můžete přihlásit na kurz, který vás má komplexně připravit na to, co vás bude u přijímaček čekat. Délka i podoba kurzů se opět liší podle škol a oborů. Co vím, pár lidí od nás ho absolvovalo a jejich názory se od sebe dost liší - jedni ho považovali za naprosto zbytečný a nepřínosný, další za něj byli rádi, protože díky němu měli lepší představu o tom, na co se zaměřit a dokázali si domyslet, co bude v testu a třetí skupina z něj sice nebyla nadšená, ale zároveň nepopírali, že jim možná v něčem pomohl.

Další možností, jak se učit na přijímačky, jsou testy z dřívějších let, které obvykle jednotlivé obory zveřejňují na svých stránkách. Osobně si myslím, že tohle je jeden z nejlepších způsobů přípravy. Vidíte přesně formu, jakou jsou otázky formulované, okruh jakým se zabývají, problematiku, na kterou se zaměřují, takže pak dobře víte, co čekat, co se doučit a na co se nejvíce zaměřit.

Pochopitelně je dobré mít něco načteno, a tím opravdu nemyslím beletrii, ale odbornou literaturu k danému tématu. Trochu pomoct vám mohou i středoškolské učebnice, pokud jdete studovat příbuzný obor i na vysokou.

Jestli víte o někom, kdo už na škole vámi zvolený obor studuje, nebojte se ho kontaktovat a poprosit o informace. Osobní zkušenosti a postřehy těch, co už mají přijímačky za sebou, jsou jedny z nejcennějších a nejpřínosnějších. Velmi užitečné jsou zvláště v případě, že vás čeká i ústní pohovor.

Ostatní přípravy už pak jsou hodně individuální a záleží právě na podobně přijímacího řízení. Pokud vás čeká i ústní část, je dobré se na ni alespoň trošku připravit. Zkoušet mluvit s lidmi, trénovat si spisovnou mluvu a pokud to jde, sehnat si i nějaké "podklady" související s oborem, které doloží váš zájem o něj. U nás to byla například ukázka vlastní tvorby (básně, próza), diplomy a ocenění z literárních a češtinářských soutěží, výstřižky článků z novin, které jsme napsali... Vím, že někdo dokonce donesl i zvukový záznam na fleshce z akce, kterou daná osoba moderovala. Lidé nadaní na grafiku přinesli třeba ukázky reklam a plakátů, protože se náš obor okrajově dotýkal i marketinku, reklamy a PR... zkrátka všechno, co by se vám mohlo hodit. Berte to tak, že je lepší toho mít víc, než nedonést nic. Přinejhorším bude komise vaše ukázky ignorovat, ale to je pořád lepší, než kdyby se po něčem sháněla a vy jí neměli co ukázat.

3) "Jupíjajej!" jsem chtěla zvolat, když jsem se na internetových stránkách asi o 3 dny později dozvěděla, že jsem s přehledem splnila všechny podmínky k přijetí a od září nastupuju do školy. Následoval ještě oficiální dopis o mém přijetí i s výsledky z přijímacího řízení a mě tak čekaly další studijní prázdniny.

Další článek na téma vysokoškolského života bude o mých prvních dojmech ze školy, profesorů, fakultního systému a celkového začlenění do vysokoškolského systému a zvyků. Kdyby měl někdo jakoukoli otázku, klidně se ptejte v komentářích. Pokud budu znát odpověď, odpovím :)

PPP - Princip prskaného pití

12. června 2013 v 8:56 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Ne, nedostali jste se ke článku o Poruchách Příjmu Potravy, ani na Pedagogicko-Psychologickou Poradnu a už vůbec nejde o článek zabývající se tématem Public-Private Partnership... tentokrát jde o jinou důležitou problematiku hodnou vědeckého zkoumání....

Určitě to znáte - ve filmech a seriálech se to podobnými scénkami jenom hemží. Někdo se rozhodne sdělit druhé osobě překvapivou, nečekanou, šokující zprávu, a to zrovna ve chvíli, kdy ta daná osoba pije. Následují vykulené oči velikosti tenisových míčků, zrudnutí a vyprsknutí právě pité tekutiny a kuckání doprovázené horlivým bušením do zad nápomocného kamaráda, který za celé to neštěstí nese zodpovědnost.

Je vidět, že se snažím mozek zaměstnávat všemi možnými blbostmi, jen abych nemusela myslet na zítřejší státnice a učení, i když se mi to moc nedaří a mozek mi dává jasně najevo, že se nenechá jen tak oblbnout nějakým tlapkáním po klávesnici (dneska jsem už jednou vyzvrátila obsah svého vystresovaného žaludku a čekám, že do večera možná ještě omdlím). No... každopádně...

Včera jsem usínala u dílu The Big Band Theory, ve kterém se Penny dozvěděla, že: "Sheldon má holku???!!!" a tomuto
afektovanému výkřiku předcházelo právě, výše zmiňované, vyprsknutí pití. A mně v tu chvíli cvaklo, že jsem vlastně ještě nikdy nikoho neviděla takhle se na vteřinku transformovat do živé fontánky. Myšlenka následovala myšlenku (miluju asociace) a mně to došlo - když je člověk překvapený, tak přece nikdy nezafuní překvapeným výdechem, ale naopak se silně nadechne (pro názornou ukázku si pusťtě díl Debilní kecy matek od ViralBrothers - jejich zděšené nádechy během jízdy autem jsou přesně to, co myslím).

Tudíž... logicky... přece... zjevně a očividně... nedává smysl, aby ve všech těch filmech prskali pitivo ven. Naopak by bylo žádoucí pro větší autenticitu a zachování logické biologické podstaty člověka, aby se herci začali dusit vdechnutím nápoje do plic. No ne?

Takže - vážení filmový tvůrci, scénaristé a režiséři, byste se měli vážně zamyslet nad tím, jak ta svoje veledíla natáčíte.

PS: Končím s blábolením a omlouvám se těm, co článek četli a způsobil jim nějakou psychickou újmu. Sejdeme se v Bohnicích, aspoň nás tam bude víc :)

PPS: zítra na mě myslete a pokud přežiju, slibuju, že tu budou už jen smysluplné články (v rámci možností :D )

vaše psychicky i fyzicky se hroutící Sentencia

Recept: Počeštěné tiramisu

9. června 2013 v 10:01 | Sentencia |  Recepty
Vím, že hodně lidí zatracuje tyhle "upravené" recepty, ale podle mě jde hlavně o to, jak výsledné jídlo chutná, než o to, že do něj přidám o jednu mrkev víc nebo míň, než je psáno v původním receptu. A hlavně - nevařím pro čtyř hvězdičkovou restauraci, ale pro sebe a přítele, maximálně pro rodinu a známé a ještě se mi nestalo, aby někomu moje tiramisu nechutnalo.

Potřebujete:
- piškoty (1 až 2 balení)
- 2 smetany na šlehání
- 2 balení pomazánkového másla (nebo Mascarpone, Lučiny...)
- moučkový cukr
- kakao
- rozpustnou kávu
- vodu
- likér Amaretto, ale když nemáte, jde nahradit rumem
- banán

Zmiz, ty mrcho jménem prokrastinace

5. června 2013 v 12:08 | Sentencia |  Těžký život studenta
Tetička wiki tvrdí, že prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu.

Jo, to mi něco říká... Jen pro představu: 13. června státnicuju. Státnice se skládají z teoretické části (forma maturit - několik okruhů a já si jeden vytáhnu u zkoušky a budu o něm 15 minut mluvit), z obhajob bakalářské práce (už vím oba posudky. Vedoucí byla hodná a navrhla jedničku a oponentka se rýpala ve formální stránce a navrhla za dvě) a z prezentace praktického projektu týkajícího se kulturní problematiky (literární beseda, tvorba filmové přehlídky, propagace autora, recitační pořad...).

Projekty musí být 3 a z nich si pak komise jeden vybere k prezentaci. Ano, naše škola je uhozená a ráda přidává svým studentům zbytečnou práci navíc. Mimochodem, minulý rok jeden student vyletěl od státnic proto, že při organizování malého hudebního festivalu, zapomněl zmínit Toi Toiky. :) No comment...
Po téhle stránce už ale mám z 95% hotovo a chybí mi jen doladit maličkosti v prezentacích, vytisknout podklady pro komisi a naučit se text... jak říkám, maličkosti.

Teoretických otázek je sice jen 20 a oproti jiným školám je to směšně málo, ale v našem případě je směšné spíš to, že se ani jedna otázka netýká učiva, které jsme za tři roky studia měli možnost vstřebat.Přitom by každá otázka měla být zařaditelná do nějakého předmětu (naše katedra se mylně domnívá, že je vtipná, protože 99,9% otázek se týká něčeho, o čem jsme v životě neslyšeli, natož, abychom se to učili ve škole).
Tady mi těch maličkostí zbývá o trošiličku víc - jsem u 12 otázky a ty nejhorší mám teprve před sebou.

Obhajoby - no, musím vypracovat odpovědi na otázky a připomínky z posudků + bych celou práci měla znát zpaměti. Hmmm...

K tomu všemu musíme mít vypracovaný seznam přečtené literatury, který obsahuje 50 beletristických a 20 odborných titulů. Co se týče beletrie, tak jsem problém neměla, protože jen 50 knížek jsme přečetli během prvního semestru. 20 odborných publikací už byl větší problém, protože mě trochu děsí poznámka, že u všech uvedených titulů se předpokládá jejich hluboká znalost a schopnost jejich aplikace při pojednání vylosovaného tematického okruhu.
Což o to, seznam mám vypracovaný a chybí ho jen vytisknout, ale vy si třeba pamatujete jména všech postav knihy, kde se děj odehrává a další věci, kterou jste četli před x lety? Já ne, natož, abych to věděla přesně u dalších 49.

S tím souvisí poslední bod - vypracovaný čtenářských deník. Ten už naštěstí mám vypracovaný a připravený vytisknout. Co chybí, je jeho znalost. O každé knize vím základní údaje, byla bych schopná ji přiblížit, ale přesné detaily - to je už horší.

I přes výše vyjmenový seznam povinností a restů, které musí být hotové do 12. června, nejsem schopná se donutit k tomu, abych něco dělala. Celé tři roky jsem s tím neměla problém, všechno odevzdávala před termíny, učila se na zkoušku třeba měsíc dopředu a teď, kousek před cílem a před nejdůležitější zkouškou, mě postihne taková lenost. Vážně vůbec nevím, co se to se mnou děje. Chvílemi plaším, že nestíhám, že nic neumím a že už zbývá jen pár dní a o chvíli později jsem v klidu, myslím si, že času je ještě dost a že se to nějak určitě naučím...

Všechno se jeví jako příjemnější činnost, než cokoliv, co se týká školy. Uklízím, dívám se na filmy, vařím, sem tam předstírám, že čtu odbornou knížku... těžká pohoda. Faktem ale je, že jsem na sebe vážně zvědavá. Jsem totiž ten typ, co před takto důležitou věcí týden nespí, v den D zvrací nebo omdlívá a celkově je dost na nervy.

Takže mi drže palce...
vaše vystresovaná, poplašená a nervující se Sentencia