Srpen 2013

Recept: Banánové cookies pro lenochy

25. srpna 2013 v 15:32 | Sentencia |  Recepty
Dnes se s vámi podělím o další vyzkoušený recept. Kdo mě zná, ten ví, že miluju sladké. Jsem schopná na posezení jen tak slupnout celou tabulku čokolády. Hledala jsem proto nějakou snadnou rychlovku, kterou si můžu v případě nouze udělat sama doma. A našla jsem...

Potřebujete:
- 2 -3 dcl hrníček ovesných vloček
- 2 banány
- mléčnou čokoládu
- moučkový cukr

Minimalistická

16. srpna 2013 v 18:52 | Sentencia |  Básně
Minimalistická

Zapomenout
jméno, myšlenky, touhy
ovládnout
tělo, duši, srdce....
chtíč.

Shořet!

Dostihnout
přelud, sen, rozum
přetnout
okovy, spojení, pouta...
vůli.

Oblíbené pasáže z knih

13. srpna 2013 v 19:11 | Sentencia |  Čtenářské deníky
Znáte ten pocit, kdy čtete knihu, čtete, čtete a najednou narazíte na pasáž, kterou musíte číst pořád dokola? Která buď naprosto přesně vystihuje vaše současné rozpoložení, popisuje dokonale vaše pocity, je shodná s vašimi názory nebo se s ní zkrátka nějak ztotožňujete?

Mně se to stává poměrně často. Bohužel ne vždy ale mám po ruce papír a tužku, abych si daný úryvek zaznamenala a znáte to, jakmile to člověk neudělá hned... Občas je navíc docela zajímavé projet si zpětně, kde všude jsem poznamenané myšlenky našla. Spousta lidí si myslí, že velké myšlenky se dají najít jen ve velkých dílech literatury. Z vlastní zkušenosti vím, že to vůbec není pravda a že i v té nejhorší knize může být názor nebo myšlenka, která stojí za zamyšlení.

Dnes jsem si pro vás nachystala článek, který obsahuje několik úryvků, co mám ráda. Zvolená rubrika sice není nejvhodnější, ale do žádné jiné se víc nehodil, tak mi to snad prominete. Nezveřejňuju je všechny, protože byste se unudili. Ke čtení si můžete pustit třeba tohoto úžasného zpěváka, na jehož albu teď solidně ujíždím :) Malé varování - jeho pohodářské melodie i duchaplné texty jsou silně návykové.


"Přizpůsobujeme slova sobě, nebo sebe slovům?" Arnošt Lustig: Dita Saxová

"Psaní je vždycky jaksi projev bezmoci nebo plod pocuchaných nervů, prozrazuje komplexy nebo špatné svědomí. Čím větší literatura, tím větší hysterie, všimněte si." Ludvík Vacura: Morčata

"Láska je nejzneváženější slovo v lidském slovníku. Dá se tak nazvat skoro vše. Všechny chtíče, sobecké návyky, závisti, dokonce i nenávist a arogance." Květa Legátová: Jozova Hanule

"Cítil jsem, že život je věčné pokušení smrti, jediné nepřetržité představení nad propastí, člověk v něm musí směřovat k protějšímu stožáru, i kdyby ho pro závrať vůbec neviděl, jít, neohlížet se zpátky, nedívat se dolů, nedat se zlálat těmi, co si pohodlně stojí na pevné zemi, co jenom přihlížejí. Také jsem cítil, že musím kráčet po svém laně, sám si je napnout mezi stožáry jako tihle kejklíři a pustit se na ně, nečekat, až mě někdo povolá vzhůru a nabídne mi, že mě přenese na zádech. Začít své vlastní představení, své velké neopakovatelné vystoupení. A cítil jsem, že to svedu, že v sobě mám dosti síly." Ivan Klíma: Moje první lásky

"Proč však zní šíleně věci, které doopravdy chceme - nezdá se spíš, že právě tyto věci jsou v naprostém pořádku - a šílení jsme my, když je tak nazveme a vzápětí zničíme"? Vladimír Páral: Mladý muž a Bílá velryba

"Byla to chvíle, kdy člověka samou únavou zdolá smutek, kdy vzpomínky v poměru k lehkosti přítomného okamžiku těžknou, chvíle, kdy vám minulost uniká, nedotknutelná na způsob velkolepého obrazu, který nelze znovu namalovat." Henri Loevenbruck: Vlčice a dívka

"Co je láska? Nic na světě, člověk ani ďábel a cokoliv jiného není tak podezřelé jako láska, neboť víc než co jiného opanuje duši." Umberto Eco: Jméno růže


"Rád bych věděl, kdo to definoval člověka jako živočicha rozumového. To je nejukvapenější definice, jaká kdy byla vyslovena. Člověk je všechno možné, jenom ne rozumová bytost." Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

"Minulost je vždycky možno sprovodit ze světa. Tím, že jí litujeme, že ji prostě popřeme nebo že na ni zapomeneme. Ale budoucnost je nevyhnutelná." Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye


"Mohou odhalit všechno, co jste udělali, řekli nebo si mysleli, do nejmenších podrobností; ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté." George Orwell: 1984

Průřez bakalářským studiem (část 2. - První dny vysokoškoláka)

9. srpna 2013 v 18:01 | Sentencia |  Těžký život studenta
První část článku (tuto) se setkala s poměrně příznivými rakcemi, až jsem byla překvapená. Takže ještě než začne školní rok, je tu pokračování, které se tentokrát bude zabývat prvními dny, respektive semestrem, na vysoké škole.

Pro jistotu (a pro rýpaly, kterých není málo) opakuji: studovala jsem na Univerzitě Hradec Králové, obor Jazyková a literární kultura, takže veškeré poznatky a zkušenosti pramení z této skutečnosti a každý další může mít názory a zážitky jiné.

1) Zápis do ročníku - u 99 % škol musíte na začátku září absolvovat takzvaný "zápis". Jde o jakési oficiální potvrzení toho, že do školy nastoupíte. Od zápisu očekávejte asi tohle: fůra lidí, nikdo nic neví, každý se na něco ptá, každý opisuje od druhého, ničemu nebudete rozumět.

U nás to probíhalo tak, že nahnali všechny prváky ze dvou příbuzných oborů do jedné učebny. Tady nám jeden profesor rozdal formuláře, které jsme vyplnili. Co si vzpomínám, tak šlo o jednodušší formu přihlášky. Co jste studovali předtím, adresa, a další formality. Zároveň vám pomůže vyplnit údaje o dalším studiu - číslo oboru, jeho přesný název a podobně.

Pokud škola vede ještě papírovou formu indexů (něco jako jednodušší žákovská knížka), tak s vámi vyplní i ten. Tady doporučuju dávat opravdu pozor a vyplňovat přesně podle pokynů, protože další index by vás vyšel poměrně draho :).

Největší sranda ale nastala ve chvíli, kdy jsme se měli s pomocí starších studentů zaregistrovat do fakultního systému. Skoro každý student vám řekne, že všechny ty ISISy, FISy a další super hyper databáze, jsou pěkná prasárna. Jsou nepřehledné, zbytečně složité a většinou navíc úplně k prdu, protože třeba na UHK stejně musíte většinu věcí řešit ještě přes studijní oddělení. Bohužel se v nich ale zveřejňuje všechno důležité - termíny, vedou se tu vaše předměty, známky z koušek, přes systém řešíte i všemožné žádosti, tvoříte rozvrh, přihlašujete se na zkoušky... já ho celé tři roky brala jako takové nutné zlo a měnění hesla každé tři měsíce jako týraní.

S námi zároveň vytvořili i školní e-mail. Přes ten pak komunikujete s učiteli celou dobu studia. Doporučuju si na něj opravdu zvyknout, protože spoustu profesorů nám hned na začátku oznámilo, že maily z osobních adres automaticky mažou a čtou pouze ty, z adres školních.

Pokud jste došli až sem, gratuluju, právě jste se zapsali na vysokou školu a v daný termín můžete nastoupit ke studiu (ano, onen termín vám přijde na školní mail a do systému, který tak nemáte rádi).

2) Tvorba rozvrhu a volba předmětů - prasárna číslo 2, a to hned druhá největší po školním systému. Datum a čas tvorby rozvrhu vám je v čas oznámeno přes zprávy v systému. Připravte se na to, že kvůli rozvrhu probdíte nějakou tu noc. Mně se třeba otevřel ve dvě ráno.

V této chvíli si vytváříte jak klasický rozvrh (kdy, co, s kým, v jaké učebně), tak i seznam zapsaných předmětů. Já si k tomu vždy otevřela rozvrh + seznam doporučených předmětů na daný semestr. Doporučuju zapsat si ty a pak podle kreditů (bodíky za splněný předmět) si navolit třeba ještě i další předměty, pokud se vám nebudou krýt v rozvrhu a myslíte si, že to budete zvládat. Za tři roky musíte nastřádat celkem 180 kreditů, takže ročně v průměru potřebujete 60. Kalkulujte už od prváku...

A ještě co se rozvrhu týče - volte si všechno tak, abyste měli mezi jednotlivými hodinami co nejmenší mezery. Pokud budete dojíždět, tak mi věřte, že trávit jen tak 3 hodiny čekáním, než vám začne další seminář, není moc fajn.
3) Formality ničící život - Obvykle týden po nástupu do školy musíte navštívit studijní oddělení. Tady musíte odevzdat vytištěný rozvrh, podepsaný seznam zapsaných předmětů na daný rok a ještě něco, ale to si přesně nepamatuju. Zároveň vyřizujete žádosti o ubytovací stipendium a tak dále a tak dále - tohle má každá škola jiné, takže tady moc neposloužím.

4) Studium - tady jen malé rady z vlastního studia:
-přednášky: nejsou povinné a obvykle se na nich probírá teoretická část učiva
-semináře: jsou povinné a obvykle jsou praktičtěji založené. Děláte na nich různá cvičení a podobně.Je dobré zjistit, který učitel si vede docházkový seznam a pokud na něj někdo kašle, tak ani sem nemusíte chodit :)

- na notebooku toho stihnete zapsat víc než ručně
- !!!!! vytvořte si třídní skupinu na fb - tohle opravdu pomáhá. Můžete tady všechno řešit, připomínat si termíny zkoušek, sdílet dojmy ze zápočtových testů a spoustu dalšího. Já bych upřímně bez školní skupiny asi ty tři roky nepřežila.

- zápočet: jím je zakončený každý předmět. Po splnění zápočtových podmínek (napsání seminárky, přednesení referátu, napsání zápočtového testu...) je hodnocen předmět jako splněný a vám jsou zapsány kredity.
- zkouška: některé předměty mají krom zápočtu i zkoušku, jejíž forma závisí na každém předmětu. Většinou mají ústní podobu a prověřují vaše znalosti za celý semestr (pololetí). Termíny zkoušek vypisuje vyučující a vy jste o vypsání informováni přes mail. Přihlásit se na zkoušku musíte přes fakultní systém a řeknu vám, je to boj. I na tohle je právě dobrá skupina na facebooku. Můžete se vzájemně se spolužáky rychle informovat o tom, že byly vypsané termíny, přihlásit se a získat tak, vám nejvíce vyhovující, termín. Když na vás totiž pak náhodou nezbyde místo, tak není vůbec příjemné, žadonit u vyučujícího, aby vypsal ještě další termíny....

- každý učitel má jiné podmínky, které vám obvykle sdělí na prvním semináři či přednášce. Já si například všechny tyhle věci psala na jednu stránku,abych měla přehled a věděla, co mě čeká a kolik na to mám času. Řeknou vám, co musíte udělat pro dostání zápočtu, formality seminárních prací, termíny jejich odevzdání a další.

A to je asi tak v kostce to nejdůležitější, co vás čeká a na co se máte připravit v prvním semestru. Je toho mnohem víc, ale tohle jsou takové základní věci, které se vybavuju a které mi dělaly největší problém.

Kdyby vás zajímalo cokoliv dalšího, něčemu jste nerozumněli nebo jste měli pocit, že jsem něco rozebrala málo nebo vůbec, tak se nebojte zeptat v komentářích. Pokud si to budu pamatovat a vědět, tak ráda odpovím.

Otazníky všude, kam se podíváš

5. srpna 2013 v 22:21 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Tolik otázek, co se mi honí hlavou... pořád teď nad něčím přemýšlím. Nejsem schopná ani na chvíli ty hlasy uvnitř mysli zastavit. Občas si pak už jen představuju jak jim rvu do krků kapesníky, aby aspoň na vteřinku zmlkly. Jenže to je právě ten největší problém - vlastní mysl neumlčíte, nemůžete utéct sami od sebe, narozdíl od dotěrného a ukecaného člověka.
Kolem mě je samý otazník a já nejsem schopná, byť jen z pár z nich, udělat tečku.

Frustruje mě to... nějak poslední dobou nevím, co se sebou mám dělat. Tuhle jsem se přistihla, jak na sebe dobu civím do zrcadla a jen se tak pozoruju. Zkoumala jsem, kdo ta holka naproti mě vlastně je. Jestli je spokojená s tím jak vypadá, jak žije,kde žije, spokojená s tím, co dělá, jak to dělá... Jaké má asi plány a sny a jestli se jí už nějaké splnily... A můžu vám upřímně říct, že většina odpovědí, které jsem jí vyčetla z tváře, nebyla v její prospěch.

Zkrátka jsem se dostala do stádia, kdy řeším spoustu zlomových otázek - dělat to, nebo tohle? Zkusit to, nebo ono? Zůstat? Odejít? Zůstat sama sebou? Stát se někým jiným? Udělat to, co chci, nebo to, co bych měla chtít? Dostát představám okolí? Říkat, co se očekává nebo to, co se mi opravdu honí hlavou? A mnoho dalších a dalších otazníků.

Neříkám, že dřív jsem se sama v sobě vyznala, nikdy jsem nebyla jednoduchý člověk a většina lidí ví, že nejsem tak úplně normální. Nikdy jsem ale nebyla až tak zmatená a nerozhodná. Vždycky nějak vyplynulo, co mám udělat dál, ale teď... všechno kolem mě stagnuje a já jsem tak na všechna rozhodnutí opravdu sama. Děsí mě to... A nejhorší na tom je, že já několik těch odpovědí znám, ale bojím si je přiznat. A tak dělám, že nevím a já přitom vím, ale snažím se to popřít.

Život zkrátka není jednoduchý. A s tímto moudrem na závěr se s vámi dnes loučím a doufám, že vás ta těžká filozofie moc neunavila. Potřebovala jsem se zoufale vykecat a utřídit si aspoň trošku ten rozzuřený roj myšlenek, i když jen takhle přes blog.
Vaše upřemýšlená Sentencia

Absence lidské přítomnosti

4. srpna 2013 v 15:43 | Sentencia |  Deníček
Vím... je to dlouho, co jsem se ozvala naposledy. Nedařilo se mi hlásit se, i když jsem vám to slibovala. Bohužel, neměla jsem čas absolutně na nic, natož pak na internetový svět, a to i přes to, že mi moc chyběl. Práce mě plně zaměstnávala a když už jsem měla chvilku volna, chtěla jsem si ho užít pokud možno nějak hezky s blízkými, a ne sedět doma u počítače.

Teď to ale vypadá, že můžu konečně vyhlásit návrat ztracené dcery, která se vrací zpátky na místo činu a bude se (snad už častěji) hlásit na svých stránkách. V hlavě mám sice nějak vymleto, ale doufám, že se to rychle spraví a budu co nejrychleji plně funkční po všech stránkách. Uvidíme... budu se snažit :)
Vaše znovuobjevená Sentencia