Referát: Jan Zahradníček - Znamení moci

16. září 2013 v 9:47 | Sentencia |  Seminární práce a referáty
Jan Zahradníček byl významný český překladatel, esejista a především básník hlásící se ke katolickým autorům.
Narodil se 17. 1. 1905 v obci Mastník u Třebíče do rodiny chudého rolníka. Byl dvanáctý z devatenácti dětí. Těžké zranění, které si přivodil Zahradníček již ve dvou letech, ho omezilo na celý život. Nemohl vykonávat žádné fyzicky náročnější práce a byl tak předurčen k intelektuální činnosti.

Od roku 1919 studoval na gymnáziu v Třebíči a po maturitě nastoupil na filozofickou fakultu UK v Praze. Studia ale nedokončil. Složil pouze knihovnickou zkoušku. Období studií nebylo pro Zahradníčka příliš šťastné, protože byl pro mnoho svých spolužáků terčem posměchu, kvůli svému tělesnému postižení.
Po studiích se věnoval už pouze literární tvorbě. Překládal, přispíval do několika časopisů a občas se věnoval i literární kritice a úvahám.
Překládal hlavně z němčiny, francouzštiny a angličtiny. Mezi překládané autory patří například R.M.Rilke, Thomas Mann, Dante, či Mörike.
Z časopisů, do kterých přispíval, byly nejvýznamnější Tvar, Listy pro umění a kritiku a několik let dokonce řídil časopis Akord.


Přátelil se s mnoha intelektuály své doby. Nejbližší mu byla skupina katolických autorů, kteří se shromáždili kolem revue Tvar. Mezi jeho přátele patřil například Josef Knap, Jan Čep, Bedřich Fučík a velmi blízký si byl i s Františkem Halasem a Františkem Hrubínem.

Roku 1945 se Zahradníček oženil a přestěhoval do Brna, kde působil jako redaktor nakladatelství Brněnské tiskárny.
V roce 1948 byl z politických důvodů vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v červnu 1951 byl zatčen a o rok později byl bez jakýchkoli důkazů ve vykonstruovaném procesu spolu s dalšími katolickými autory odsouzen k 13 letům vězení, za údajnou protistátní činnost www.sentencia.blog.cz(špionáž a rozvracení socialismu a komunismu).
V roce 1956 mu byl trest snížen na 9 let. Toho roku mu také zemřely jeho dvě dcery na otravu muchomůrkou zelenou. Ženu a syna se naštěstí podařilo lékařům zachránit.

Propuštěn byl roku 1960 při amnestii. Zahradníček zemřel 5 měsíců po svém propuštění 7. října 1960. Příčinnou smrti byla srdeční choroba, která se velmi zhoršila právě během jeho pobytu ve vězení, kde s ním bylo krutě zacházeno a kde mu byly odepřeny nutné léky. Pohřben byl na uhřínovském hřbitově.

Tvorba:
Dílo Jana Zahradníčka vychází z tragického životního pocitu. Objevuje se u něj neustále motiv noci, smutku a smrti.
Patřil ke skupině katolických básníků, kteří se koncem 20. let shlukli kolem časopisu Tvar, a kteří svorně vnímali socialistickou přítomnost jako úpadek všech základních hodnot. Jejich tvorba odrážela aktuální politické dění, které krutě a nelidsky zasahovalo do života lidí.

Počátky Zahradníčkovy tvorby se datují do roku 1930, kdy mu vyšla první básnická sbírka Pokušení smrti. Pro toto jeho tvůrčí období je charakteristický smutek a fascinace smrtí. Tato sbírka se dočkala velmi kladných ohlasů i kritik. Sám autor se k ní ale paradoxně později nehlásil a www.sentencia.blog.cz, nedovolil její opětovné vydání.
Následuje sbírka Návrat (1931), ve které se autor navrací k Bohu a která představuje přechod v jeho poetice i ve vlastním postoji k světu. Zahradníček použil melodičtější a plynulejší verš, než v Pokušení smrti.

Další tři sbírky představují vrchol Zahradníčkovy předválečné tvorby. Bolest a samota, charakteristická pro počátky jeho básnictví, se tu pousouvají do světa mimo autorovo vlastní já. Básník pochopil, že životního naplnění nelze dosáhnout o samotě pouze s Bohem, ale že musí přijmout všechno a všechny, čím člověka Bůh obdaroval. Kromě osobního postoje se mění i forma samotných básní - Zahradníček došel k formální dokonalosti veršů, ve kterých střídá úsečný rytmus s volně rytmizovaným veršem, podobný tvorbě Březiny. Jedná se o sbírky Jeřáby (1933), Žíznivé léto (1935) a Pozdravení slunci 1937).

V 30. letech se Zahradníček pod vlivem celoevropské politické krize obrací k národu a snaží se vybudovat ideu češství na svatováclavské tradici. V básních se opírá o národ jako o metafyzickou entitu, která může za pomoci národních světců nalézt svou identitu. V tomto období vznikají sbírky Korouhve (1940), Svatý Václav (1946), Stará země (1946), Pod bičem milostným (1944), Žalm z roku dvaačtyřicátého (1945).

Ve čtvrtém vývojovém období po roce 1945 se Zahradníčkův verš zbavil jakékoliv dekorativnosti a mnohomluvnosti. Říká se v něm jen to, co je podstatné. Autor se pro svůj katolicismus stává terčem ostrých útoků ze strany socialistické kulturní fronty, která se u nás začíná formovat. V této básníkově tvorbě převažuje apelativnost a temné vize budoucího světa bez Boha. Vzniká lyricko-epická skladba La Saletta (1947), v níž Zahradníček popsal svůj vztah ke světu a www.sentencia.blog.cz, člověku, jemuž hrozí pád do nicoty, pokud neobnoví svůj narušený vztah k Bohu. V básni se střídá rovina pamfletu a modlitby.
La Saletta se stala předobrazem skladbě Znamení moci, která byla dokončena roku 1951, těsně před tím, než byl Zahradníček uvězněn.

Poslední sbírky - Dům Strach (1982) a Čtyři léta (1969) - představují svědectví o životě v komunistických věznicích. V těchto verších autor opouští rovinu apelu a vrací se k reflexivní lyrice, ve které medituje nad svou těžkou existenciální situací. Toto utrpení dával do kontrastu se svou náboženskou vírou, která mu dává smysl života.

Znamení moci:
Zahradníček tuto skladbu napsal v letech 1950-1951 a dokončil ji těsně před svým zatčením. Vydána byla ale až roku 1968 v Římě jako součást knihy Rouška Veroničina a básně z pozůstalosti. Domácí vydání bylo v roce 1969 zničeno a kniha vyšla znovu na území Československa až roku 1990.

Jedná se o polyfonickou skladbu, která je rozčleněna do sedmi zpěvů. Báseň je spjata s autorovou předchozí obranou ohroženého lidství, kterou popsal v La Salettě, a určitým způsobem ji zakončuje. Ale zatímco v La Salettě vyjadřuje obavu z hrůzy, co může přijít, ve Znamení moci mluví již o poznané hrůze, která je tady.
Zahradníček v básni vykresluje komunistický režim, jež pohltil několik evropských zemí. Popisuje hroucení lidské společnosti a morálních hodnot, spolu se zrůdností režimu, který to vše zavinil.

Báseň je psána volným veršem, který je propojen častými refrény a opakujícími se motivy, jako je tomu u sloky v prvním a třetím zpěvu:
"…Zas jako tenkráte
a potom tak často
procházel jsem ulicemi, z nichž byl čas vymetený
ulicemi sterilizovanými, jež nemohly míti pokračování
tady na zemi ani na žádné jiné planetě v žádném jiném
vesmíru…"
Použil v ní řadu rétorických prvků (výzvy), aby navodil pocit, že báseň představuje překotnou vzrušenou řeč.
Autor vytváří ve skladbě obraz člověka, který opustil Boha a www.sentencia.blog.cz, stal se tak nejistým, osamělým tvorem, vydaným napospas smrti. Obraz člověka, který je neustále klamán všemi a vším okolo a který se bez jakékoli naděje potácí zničeným světem. Jedinou naději básník vidí v návratu k řádu, v návratu k Bohu a jeho hodnotám.
Samotu člověka vyjádřil básník například takto:
"…Přes nesmírný počet
každý byl sám
bez jistoty o svém narození
zatímco smrt je obcházela…"
Odvrácení člověka od Boha popisuje:
"…a teď bahno napodobilo
pohybem vzpoury
jeho bohoslužebnou přímost
stříkajíc k nebi své neuznání
své neuznání jediné opravdové vlády
své neuznání jediné opravdové vlády nad světem…"

Zahradníček často naráží na komunistický režim, který kritizuje:
"…Bylo to k smíchu a bylo to k pláči
s tou jejich svobodou
Mysleli, že myslí, mysleli, že mluví, mysleli, že jdou
cokoli a kamkoli se jim uráčí
a zatím se smekali po hladké stěně nálevky malströmu
v kruzích stále menších…"

Popisuje dokonce některé praktiky tohoto režimu. Například znárodnění půdy:
…A když ruce, jež jsou nikoho
sahají po věcech, jež jsou nikoho
a když nohy, jež jsou nikoho
chodí po cestách, jež jsou nikoho
tu Nikdo - ten hrozný pán
otroctví nastoluje ."

Básník použil v básni několik odkazů na jiné literární texty. Několikrát se odkazuje na Danteho Božskou komedii, kterou překládal. Dlouhý úsek je věnován i Mastičkáři:
"…Řekli mi
že je to záležitost jen lidská
toto nakupení bolesti, ta hrozná hra
která ostatně probíhala jen před dveřmi Chrámu
z něhož jsme se vyloučili po způsobu těch dryáčnických
her velkonočních
vychvalujících nestoudně masti a drahé koření
zbožným ženám, jež se chystaly pochovat Spasitele
který už zatím z mrtvých vstal…"

Velmi časté jsou v celé básni obrazy kříže a odkazy na nejrůznější postavy svatých a prvky z Bible a života Krista.
O velké fantazii a básnickém umění svědčí množství metafor a jiných básnických forem, které Zahradníček využil. Velmi zajímavé jsou jeho personifikace či epitetony: "něžné doteky stromu."
Z básnických figur je v básni nejčastěji využívaná anafora: "…budu pánem jejich sutin, budu pánem jejich kostí…"

Zdroj primární:
•ZAHRADNÍČEK, Jan. Dílo II. 1. vyd. Československý spisovatel, 1992
Zdroj sekundární:
•LEXIKON ČESKÉ LITERATURY: osobnosti, díla, instituce. 4, S-Ž. Sv. II, U-Ž. 1. vyd. Academia, 2008
•JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945 - 1989. 1. vyd. Academia, 2008
•HANUŠKA, Petr, NOVOTNÝ, Vladimír. Česká literatura ve zkratce 4. 1. vyd. Nakladatelství Brána, 2001
•KŘIVÁNEK, Vladimír. Kolik příležitostí má báseň. 1. vyd. Host - vydavatelství s. r. o., 2007
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ΔMELIA GOLDEN ΔMELIA GOLDEN | Web | 17. září 2013 v 16:59 | Reagovat

Hrozně mě baví číst si životopisy. Nejkrásnější mi přijdou zážitky J. Lennona. :) Ale i Jan Zahradníček ho má zajímavý. :)

2 Klárka Klárka | 29. května 2017 v 13:16 | Reagovat

Skvělý článek, díky moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama