Prosinec 2013

Chybí mi maličkosti

16. prosince 2013 v 20:53 | Sentencia |  Deníček
Čekala jsem, že když člověku skončí víc než pětiletý vztah, tak... vlastně... nevím, co jsem čekala. Každopádně asi něco jiného.

Pomalu, ale jistě, se snažím vyrovnávat s celou situací. Není to snadné. Především to, že daného člověka mám pořád dost často na očích a stále s ním ještě sdílím částečně jednu domácnost, celou věc dost komplikuje. Chvíle naprostého smíření se se vším a radostí, tak střídají okamžiky depresí a smutku. Občas si říkám, že je škoda, že jsme to nevydrželi dál. A pak zase děkuju všem svatým, že jsme to ukončili. Perou se ve mně vzpomínky na hezké chvíle a okamžiky štěstí, společně s nehezkými nově získanými informacemi a vlastními nepěknými zážitky.

Někdy, když si spolu jen tak u kafe nebo televize povídáme, mě napadne - jo... tohle je ten super kluk, do kterýho jsem se zamilovala. A pak stačí maličkost, něco se dozvědět, něco, co udělá nebo řekne... a já se sama sebe ptám, kdo to sakra vlastně vůbec je? Byl takový vždycky a já to jen neviděla, nebo se tak hrozně změnil? Jak se z tak pohodového člověka mohlo stát... tohle? A přijde mi to hrozně líto, protože vím, jaký dokáže být, jaký třeba ještě i pořád někde uvnitř je. Zkrátka... to nechápu. Ale vím, že už nemám právo mu říkat, jaký život by měl vést. Navíc, je dost starý na to, aby to už sám věděl, choval se podle toho a i kdyby mu to někdo řekl, tak pochybuju, že by to v současné situaci bylo k něčemu platné, protože... zkrátka nechce poslouchat. I když to s ním člověk myslí dobře. Zkrátka... není to vůbec jednoduché. Asi nejvíc mi vadí to, že i když mám milion důvodů ho nenávidět, tak... to prostě nejde. City člověk jen tak nezmění, a ty moje jsou obzvlášť nepoddajné a změnu odmítají.
Ale zpátky k tématu...Nejvíc mi chybí, jak už název napovídá, maličkosti. Takové ty drobnosti, které člověk bere během vztahu jako naprostou rutinu a samozřejmost.

Chybí mi, že nemám komu napsat jakoukoliv blbost, která mě během dne napadne, nebo která se mi stane.
Chybí mi, že se nemám na koho těšit domů, až přijedu z práce.
Chybí mi kamarád, se kterým jsem měla kdykoliv kam jít.
Chybí mi večerní drbání ve vlasech.
Chybí mi každodenní telefonáty a povídání.
Chybí mi vědomí, že jsem pro někoho důležitá, nepostradatelná.
Chybí mi společné blbnutí, škádlení a praní.
Chybí mi, že nemám komu večer vyprávět jaký jsem měla den.
Chybí mi, že se nemám večer ke komu přitulit a nemá mě kdo obejmout, když je mi smutno.
Chybí mi člověk, o kterého se můžu opřít, když mi zrovna není do zpěvu.
Chybí mi to, že vím, že nejsem sama...
... a spousta dalších věcí.

A stejně tak je i kupa věcí, po kterých se mi nestýská vůbec a u kterých jsem ráda, že skončily nebo skončí. Celé tohle období je jedno velké znovuobjevování sebe sama. Už se těším, až budu moct prohlásit, že je všechno za mnou... že jdu konečně zase dál :) .

Vaše pátrající Sentencia