Květen 2014

Nějak to tu hnije

25. května 2014 v 19:32 | Sentencia
... ato víc, než obvykle, viďte? Věřte mi, že se opravdu snažím sem něco přidávat. Ale času je tak zoufale málo, nálada pražádná a inspirace zdrhla kamsi za hory a doly. Vždycky otevřu okno nového článku, chvíli čučím na prázdné textové pole a po chvíli sama sobě neochotně přiznám, že teda dneska to zase nepůjde a okno zavřu. Nevím, čím to je... V hlavě mám několik nápadů na články, dokonce na další seriál, i když ten se asi nesetká s takovou oblibou, jako ten vysokoškolský (který mimochodem musím taky ještě dopsat), jenže... prostě mi nejde psát.

Poslední měsíc se toho stalo tolik, že nevím, nad čím přemýšlet dřív, který problém se snažit dřív vyřešit, komu volat, co udělat... Je toho na mě zkrátka nějak moc. V práci máme bojové stavy, protože půlka kolegyň má nemocné dítě, další jsou nemocné samy, další neumí určité věci, aby mohly některou indispinovanou kolegyni zastoupit a ten zbytek se z toho může po... - zbláznit. Takže lítám tam a zase zpátky, zastávám několik pozic najednou, dělám práci za 5 dalších lidí a nevím, kam skočit dřív, aby bylo udělané všechno.
Doufala jsem, že tenle týden už bude klidnější, ale moje auto nejspíš zastávalo jiný názor, protože v pátek v noci jaksi vypovědělo službu a nechalo mě trčet 15 kilometrů od domova, v tom největším lijáku. Prostě super situace... Takže mě kamarádi odtáhli, slíbili, že se na auto podívají a že to bude nejspíš nějaká prkotina. Z prkotiny se ale přes víkend vyklubal zádrhel o velikosti Grand kaňonu. Takže obhlížím internet s úmyslem kupovat nové auto a do toho hledám spojení do práce, která jsou opravdu víc než znepokojivě mizivá a v časech naprosto mě nevyhovujících. Kdybych jela jenom tam a zase zpátky, jako normální lidi, tak by se to ještě dalo. Ale vzhledem k 4,5 hodinové pauze potřebuju jet tam, zpátky, tam a zase zpátky ( taky vám to připomnělo tu scénu z Kameňáku, jak vypráví starý sir, že dnes v noci 4x souložil? :D)

Takže všechno je skvělé, výborné, úžasné, ideální, v pořádku, všechno mi vyhovuje... a spoustu dalších ironických přívlastků.
Ale abyste teda alespoň trochu měli představu, co se u mě událo za novoty, krom výše zmíněných patálií, tak ve stručnosti to bylo asi toto:
- jsem přestěhovaná. Ano, stěhovala jsem se do nového bytečku, který obývám spolu s kocourkem Charliem. Je to malé, ale útulné, zařídila jsem si vše podle svých představ (skoro všechno je fialové :D) a náklady jsou v rámci mých možností. Obstála jsem maraton lítání, papírování, nakupování a zařizování a pomalu, ale jistě, si zvykám a jsem spokojená. I když přiznávám, občas na mě nějaký ten splín ze samoty padne...
- tento týden jsem byla na představení Partičky. Kluci byli skvělí, výborní, úžasní, parádní! A tentokrát je to myšleno bez ironie. Opravdu jsem se dlouho takhle upřímně nezasmála a nepobavila. Celá parta házela jednu perlu za druhou a sál řval smíchy.
- mám za sebou pár vydařených akcí a posezení se spoustou úžasných lidí. Velikonoční grilování, bowling, příbuzenskou dámskou jízdu, první návštěvy v bytě, tradiční pouť v Dubenci, posezení s Adél... snažím se zkrátka i trochu žít, i když to ne vždycky vychází a spíš mám pocit, že jen přežívám :)

Doufám, že se všechny situace brzy vyřeší a že budu mít trochu víc času a energie, abych to tu zase rozhýbala. Do té doby se mějte fanfárově a užívejte krásného počasí...
... vaše život dohánějící Sentencia...


Recept: Jahodové muffiny

10. května 2014 v 17:29 | Sentencia |  Recepty
Vypadá to, že rubrika Recepty bude obsahovat z 90 % jen muffiny. Já opravdu vařím i normální jídla, věřte mi. Jenže je pokaždé zapomenu nafotit a muffiny, kdo ví proč, nafotím opravdu pokaždé. Nedá se svítit, snad je aspoň někdo vyzkoušíte...

Potřebujete:
- 2 hrnky hladké mouky
- 3/4 hrnku mléka
- necelou polovinu hrnku oleje
- 3/4 hrnku cukru
- 2 lžíce zakysané smetany
- 1 kypřicí prášek
- vanilkové aroma
- špetka soli
- 1 vanička jahod
- nasekané plátky mandlí
- 1 vejce

Jak na to:
Mouku vysypte do větší mísy. Přidejte cukr, kypřicí prášek, sůl a vše promíchejte. Přilejte daná množství mléka, oleje, zakysané smetany a ke všemu přiklepněte jedno vajíčko. Pro lepší vůni jsem vše zakápla trochou vanilkového aroma. Důkladně všechno promíchejte, nebo promixujte, abyste neměli v těstu hrudky. Vznikne vám tekutější základ. Jahody si nakrájejte na menší kousky a spolu s mandlemi je vmíchejte do těsta. Množství obojího je na vašich chutích, ale doporučuju na jahodách nešetřit, aby bylo vůbec znát, že to jsou jahody. Menší kousky se totiž při pečení zčásti rozpustí do těsta, takže má rada je - některé jahody nakrajejte drobněji, u jiných můžete kousky nechat větší.
Směsí plňte formičky na muffiny cca do 3/4 jejich velikosti. Vršek můžete ještě posypat mandlemi na ozdobu. Dejte péct na 170-180 °C (podle vaší trouby) na cca 20 minut. Že jsou muffiny hotové poznáte tak, že vám začne lehce zlátnout vršek a pro jistotu ještě můžete do jednoho píchnout špejlí. Pokud se na ni těsto nelepí, máte hotovo a můžete vytahovat.

Věřte mi, že se po nich jen zapráší a většina neodolá a bude si je do pusy cpát ještě horké :)