Nějak to tu hnije

25. května 2014 v 19:32 | Sentencia
... ato víc, než obvykle, viďte? Věřte mi, že se opravdu snažím sem něco přidávat. Ale času je tak zoufale málo, nálada pražádná a inspirace zdrhla kamsi za hory a doly. Vždycky otevřu okno nového článku, chvíli čučím na prázdné textové pole a po chvíli sama sobě neochotně přiznám, že teda dneska to zase nepůjde a okno zavřu. Nevím, čím to je... V hlavě mám několik nápadů na články, dokonce na další seriál, i když ten se asi nesetká s takovou oblibou, jako ten vysokoškolský (který mimochodem musím taky ještě dopsat), jenže... prostě mi nejde psát.

Poslední měsíc se toho stalo tolik, že nevím, nad čím přemýšlet dřív, který problém se snažit dřív vyřešit, komu volat, co udělat... Je toho na mě zkrátka nějak moc. V práci máme bojové stavy, protože půlka kolegyň má nemocné dítě, další jsou nemocné samy, další neumí určité věci, aby mohly některou indispinovanou kolegyni zastoupit a ten zbytek se z toho může po... - zbláznit. Takže lítám tam a zase zpátky, zastávám několik pozic najednou, dělám práci za 5 dalších lidí a nevím, kam skočit dřív, aby bylo udělané všechno.
Doufala jsem, že tenle týden už bude klidnější, ale moje auto nejspíš zastávalo jiný názor, protože v pátek v noci jaksi vypovědělo službu a nechalo mě trčet 15 kilometrů od domova, v tom největším lijáku. Prostě super situace... Takže mě kamarádi odtáhli, slíbili, že se na auto podívají a že to bude nejspíš nějaká prkotina. Z prkotiny se ale přes víkend vyklubal zádrhel o velikosti Grand kaňonu. Takže obhlížím internet s úmyslem kupovat nové auto a do toho hledám spojení do práce, která jsou opravdu víc než znepokojivě mizivá a v časech naprosto mě nevyhovujících. Kdybych jela jenom tam a zase zpátky, jako normální lidi, tak by se to ještě dalo. Ale vzhledem k 4,5 hodinové pauze potřebuju jet tam, zpátky, tam a zase zpátky ( taky vám to připomnělo tu scénu z Kameňáku, jak vypráví starý sir, že dnes v noci 4x souložil? :D)

Takže všechno je skvělé, výborné, úžasné, ideální, v pořádku, všechno mi vyhovuje... a spoustu dalších ironických přívlastků.
Ale abyste teda alespoň trochu měli představu, co se u mě událo za novoty, krom výše zmíněných patálií, tak ve stručnosti to bylo asi toto:
- jsem přestěhovaná. Ano, stěhovala jsem se do nového bytečku, který obývám spolu s kocourkem Charliem. Je to malé, ale útulné, zařídila jsem si vše podle svých představ (skoro všechno je fialové :D) a náklady jsou v rámci mých možností. Obstála jsem maraton lítání, papírování, nakupování a zařizování a pomalu, ale jistě, si zvykám a jsem spokojená. I když přiznávám, občas na mě nějaký ten splín ze samoty padne...
- tento týden jsem byla na představení Partičky. Kluci byli skvělí, výborní, úžasní, parádní! A tentokrát je to myšleno bez ironie. Opravdu jsem se dlouho takhle upřímně nezasmála a nepobavila. Celá parta házela jednu perlu za druhou a sál řval smíchy.
- mám za sebou pár vydařených akcí a posezení se spoustou úžasných lidí. Velikonoční grilování, bowling, příbuzenskou dámskou jízdu, první návštěvy v bytě, tradiční pouť v Dubenci, posezení s Adél... snažím se zkrátka i trochu žít, i když to ne vždycky vychází a spíš mám pocit, že jen přežívám :)

Doufám, že se všechny situace brzy vyřeší a že budu mít trochu víc času a energie, abych to tu zase rozhýbala. Do té doby se mějte fanfárově a užívejte krásného počasí...
... vaše život dohánějící Sentencia...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fantaghira Fantaghira | Web | 26. května 2014 v 10:54 | Reagovat

S blogem to teď mám dost podobně jako ty. Snažím se k něčemu dokopat, ale moc mi to nejde.
Na Partičku bych taky někdy chtěla jít. Dívám se na každý díl a umírám smíchy.
Držím palce, aby se všechno v klidu a rychle vyřešilo (hlavně to auto). A nové bydlení vypadá parádně.

2 Hubert Hubert | E-mail | Web | 26. května 2014 v 16:43 | Reagovat

JO! Je potřeba taky trochu žít! :-)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 26. května 2014 v 19:16 | Reagovat

Inspirační krizí si podle mě občas prochází každý, bez toho by to nešlo :-).
.
Myslím, že si žiješ měsíc od měsíce lépe. Bydlení vypadá naprosto parádně a různé společenské akce i vytahováni z autobryndy svědčí o tom, že máš kolem sebe spoustu skvělých lidí :-)
Držím palce. Se vším. :-)

4 Adelínka Adelínka | Web | 27. května 2014 v 22:08 | Reagovat

Peti, ach ten život. Není to jednoduché, ale bude líp. Tomu věř, protože já jsem živoucí důkaz, i když se zatím pořád snažím si nějak šikovně uspořádat život. Důležité je to slovíčko, co jsi napsala. SPOKOJENÁ! Máš na půl vyhráno. ;) :)

5 Sentencia Sentencia | Web | 29. května 2014 v 14:12 | Reagovat

[1]: taky doufám, že se mi brzy vrátí chuť i forma ke psaní, chybí mi to :)
Pokud budeš mít možnost, tak na ně určitě jdi, protože to vážně stojí za to. Byli úžasní :)

[2]: tak tak... jen to občas není moc jednoduchý :)

[3]: to je pravda - mám skvělé kamarády, kteří mi opravdu hodně pomohli. Jak s bytem, stěhováním, různými technickými problémy, tak i s tím autem :)

[4]: já vím... však musíme zase brzy naplánovat nějaký ten sraz :)

6 Teeda Teeda | Web | 30. května 2014 v 23:28 | Reagovat

Ach! Ty bydlíš sama s kočkou? Bože, to ti ták závidím... :)

7 Michelle Michelle | Web | 4. června 2014 v 23:47 | Reagovat

jsi superžena! :)
byt vypadá krásně. přiznám se, že ti tak trochu závidím spolubydlení pouze se zvířecím kamarádem, protože spolubydlení s lidma umí být náročné (i když já si ty moje domácí mazlíčky zamilovala).
s problémem napsat víc než jeden článek za uherský rok se potýkám taky, ale už několikátý měsíc :D snad se nám inspirace brzo vrátí :)

8 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 10. června 2014 v 21:27 | Reagovat

Docela ti rozumím, co se týče spojení. Já sama raději jezdím na kole, protože jinak bych pořád jen někde čekala, což třeba po odpolední v půl jedenácté na zapadlém sídlišti za Plzní není žádné labůžo. Tak budu držet palce, ať rychle seženeš nějaké vozítko. A byteček vypadá moc hezky, fialovou mám taky moc ráda.

9 Owlie Owlie | Web | 17. června 2014 v 12:04 | Reagovat

Myslím na Tebe, a držím palce ať vše zvládneš než to přejde :)

10 Sentencia Sentencia | Web | 22. června 2014 v 10:10 | Reagovat

[6]: jo, je to fajn... ale občas by to chtělo i nějakou lidskou společnost :)

[7]: vím dobře, že vyjít s několika dalšími lidmi (občas i s jedním dalším), je někdy opravdu náročné :) stačilo mi občas si něco vyslechnout od spolužaček na vysoké a byla jsem ráda, že nejsem na koleji :)

[8]: já už taky přemýšlela i o kole, ale jak jsem psala, jezdím denně 4 trasy a ta večerní kolem 8 by mě po tom celém dni běhání a práce, asi zabila :)kolikrát jsem ráda, že zvládnu řídit takhle večer auto a že je dojedu, natož abych jela na kole :)

[9]: děkuju :)

11 Barefoot Cinderella Barefoot Cinderella | Web | 24. června 2014 v 11:11 | Reagovat

Hlavně se do ničeho nenuť :-) blog není povinnost, blog je radost a i když mi chybí tvé články, naprosto ti rozumím, sama jsem teď blogování na nějakou dobu nechala a asi po čtvrt roce se k němu vracím... Občas je potřeba pročistit hlavu, nadechnout se čerstvého vzduchu a usilovně se snažit žít. I když to ne vždy jde. Dělej si radost, takový ranní káva udělá divy, ještě když si k ní upečeš dort :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama