Betynka celebritou 2

28. listopadu 2015 v 7:32 | Sentencia |  Deníček
První seznamovací a vyprávěcí článek s Hasičovou fenkou máte za sebou. Dnes přišel den na další příběhy o vychytralé Betynce, která se snad nedá přirovnat k žádnému psovi, kterého jsem kdy viděla, nebo mi o něm bylo vyprávěno.

Kdo nezažil doslova a do písmene psí kusy téhle potvůrky, těžko uvěří. Přísahám ale, že všechno je pravda pravďoucí a v tuhle chvíli jsem opravdu ráda za to, že můj blog navštěvují i lidé, kteří jsou schopní a ochotní moje slova potvrdit. Přijde mi totiž, jako by Betyna vyčmuchala, že se o ní píše a že se stává slavnou a chtěla dostát svého puncu celebrity. Od doby prvního článku totiž neutekla zase taková doba a ona vyvádí jednu potřeštěnost za druhou. Ale popořadě...

Příběh třetí - Betynka vychovatelkou:
Betka je voříšek mezi 8 a 9 lety, tudíž zralá dáma. Má už něco za sebou a doufám, že ještě hodně před sebou. Se svým vzrůstem rozhodně nepatří mezi větší pejsky. Co jí chybí na velikosti, to ale dohání svou osobností. Za ta leta si stihla vybudovat náležitou pozici a autoritu u všech kolem (tím kolem myslím radius o 10km).
Když si její soused myslivec a můj strejda v jedné osobě pořídil nového pejska, musela proto pochopitelně být u toho a
jeho pobyt u SVÝCH sousedů schválit. Velmi rychle malému Adarovi vysvětlila, kdo je tu pes Velitele, že ona tu byla dřív a vůbec, že ho tu vlastně trpí jenom proto, že se jí milostivě chce.
Jen pro upřesnění - Adar je zástupcem, u nás poměrně málo známého, plemene loveckých karelských medvědích psů. Betku ale nějaká aristokracie moc nezajímá, stejně jako tituly a trofeje, které stihl Adar už za pár let posbírat na výstavách. Proč by ji proto mělo zajímat to, že ji Adar už minimálně dvakrát přerostl a je těžší alespoň o 15 kilo? Všechno jenom detaily. Ona si i se svým vzrůstem je schopná udržet pozici, kterou mu vysvětlila, když byl ještě štěně. Což ještě chápu v případě, kdy Adar přijde na "její" území. Že on ale Betku toleruje jako autoritu i v případě, kdy si ona drze vpochoduje na "jeho" dvůr, naruší tak "jeho" území a ještě ho přitom stihne vyňafat, poskákat, štípnout zuby do nohy a jet do lesa s jeho pánečkem místo něj... to mi hlava nebere. Betka je zkrátka rozená alfa i se svými pár centimetry v kohoutku. Holt, zákonitosti psí hierarchie jsou pro mě záhadou. Ještěže kočky to mají tak jednoduše nastavené.

Příběh čtvrtý - Betka myslivcem:
Veškerá autorita a důstojnost jde u Bety stranou jenom ve třech případech - když si hraje, když se bojí nebo když něco chce. Tohle je vyprávění o té poslední možnosti.
Že fenka hrozně ráda jezdí autem, jsem zmiňovala už v předchozím článku. Co ale úplně miluje, je ježdění autem do lesa. Říct před Betkou větu: "Pojede se do lesa!" rovná se sebevraždě. Stejný efekt má i to, když se můj Hasič rozhodne zhostit své další role, role myslivce, a oblékne si myslivecké kalhoty a holínky. Jakmile Betka zaslechne výše zmíněnou větu nebo zmerčí Velitele v zeleném, je zle. Rázem jí jsou nanejvýš 3 roky a chová se jako pominutá. Běhá dokolečka kolem dvora, u toho poskáče všechny přítomné v její blízkosti, štěká jako zběsilá a svůj záchvat euforie finišuje skákáním na dveře spolujezdce u auta. Nikdo k autu do 5 sekund nejde? ´Safra, že bych byla na špatné straně?´A Betka obíhá šťastně auto k druhým dveřím. Pořád nic? ´Aha, tak se asi pojede tím druhým autem.´ A Betynka běží k mému autu, sedne si přede dveře, čeká a kouká, kdy jí přijdu otevřit. Pořád nikdo nejde? ´Tak já jim připomenu, že říkali, že se přece jede do lesa a páneček je v zeleném.´ A ta potvora s neustálým štěkotem a vrtěním ocasu běží k nám, vyžádá si patřičnou pozornost skokem na čisté kalhoty a bundu, zatancuje oslavné kolečko a hopsá zpět k autu.
Na proklouznutí dovnitř jí pak stačí pootevřít dveře na 5centimetrů a během sekundy je usazená v nohách spolujezdce. Následná cesta do lesa je taky velmi záživná, protože samou radostí neustále kníká, vrtí se a má potřebu své štěstí a vděčnost ventilovat tak, že vám skáče na klín a oblizuje ruku.
V lese už je to ale zase ta vzorná autoritativní poslušná dáma a i cestou zpět sedí naprosto vzorně s hlavou položenou na mých nohách, jako by se za svůj předchozí výstup trochu styděla.

Tak co na ni říkáte? Baví vás Betynčiny eskapády? Ještě pro vás mám pár příběhů v záloze, ale ty zase až někdy příště. Minimálně vás ještě čeká story Betynka cestovatelkou a Betka klíčníkem. Uvidíme, co do té doby ještě vyvede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laluš Laluš | 28. listopadu 2015 v 15:14 | Reagovat

Všechno potvrzuju, je to pravda pravdoucí. Náš Adar dokonce toleruje i to, že si k nám Betka odskočí "na velkou". To ona hrozně ráda a nikdo jí to nevymluví, prskám, když jdu s lopatou uklízet její dárečky, ale ... kdo by těm jejím očím odolal? Pamatuju si, jak přivítala Adárka, malá chlupatá kulička před ní utekla pod auto a Betka celá nadšená sledovala, jak páníčkové toho malého nového vetřelce dolují zpod auta ven. Všechno je už pryč a teď to jsou rovnocenní parťáci. I když ... dámička má pořád navrch.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 18:46 | Reagovat

Dakší! Dakší! Tohle je supeeeeeeeeer!

3 renuška renuška | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 10:32 | Reagovat

I když to všechno vím a znám, tak stejně ... když to po tobě čtu, jak skvěle Betynu popisuješ, baví mě to moc moc. Jeden by tomu možná nevěřil, ale ono je to fakt všechno fakt a já se těším na další epizody! :-*

4 Silmarilli Silmarilli | Web | 2. prosince 2015 v 12:09 | Reagovat

Opravdu ti závidím, že máš doma takového člena rodiny, který vám příjemně i možná někdy nepříjemně zpestří život.
Můj dědeček měl taky pejska ovšem o něco většího než máte vy a já jsem ho milovala. Já mám korelku a i když občas také vyvede něco co by možná stálo za řeč, člověk se s ní nepomazlí .
Každopádně další vyprávění bych jen uvítala čte se to skvěle a je vidět, že Betynka je opravdu osobnost na kterou nelze zapomenout ...:)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 7:19 | Reagovat

To je rozkošné! Jako o tom alfa mne to už neudivuje, co naše Summer skolila na svém území chrta :D Ale zase z koček má respekt. Co mne ale hodně bavilo byl popis! Jdeme do lesa :D :D Já vždycky takového fanatického psa chtěla :D Vždy jsem měla jen elegantní a aristokratické chrty, kteří mi spíše odpověděli: No tak to tedy doufám, že nás oblečeš a bude tam alespoň něco k lovu ... A pak milostivě šli :D :D

6 M.T. M.T. | 7. prosince 2015 v 19:48 | Reagovat

Jedno velké téma by bylo Betyna a pošťáci.

7 Sentencia Sentencia | Web | 7. prosince 2015 v 20:09 | Reagovat

[1]: Betka je prostě přirozená autorita i se svými pár centimetry a několika kily :)

[2]: neboj, další příběhy budou. Ještě jich pár v záloze mám ;)

[3]: kdybych to četla, asi bych si myslela, že je hodně věcí přitažených za vlasy ;)

[4]: neznám žádného podobné psa, nebo celkově zvíře, které by vyvádělo podobné kusy. Betka je prostě vážně naprostý unikát ;)

[5]: u nás právě zase vždycky byli voříšci a papíráka měl jenom strejda kvůli myslivosti :)

[6]: taky se na něj chystám, ale přiznám se, že začínám mít hrůzu z toho, kdy Betce dojde, že i já patřím k jejím nepřátelům číslo jedna :D

8 Adiiinka Adiiinka | Web | 8. prosince 2015 v 22:13 | Reagovat

Je krásná, ale bože, když to tady tak čtu, já asi psa vážně nechci... :D

9 Péťa Péťa | Web | 11. prosince 2015 v 18:05 | Reagovat

Betka je hvězda, měla by o ní vyjít kniha :D :D :D jinak naši psi mají taky naučené věty, po kterých se můžou, s prominutím, posrat radostí.
Naše Mercy slyší na: "Půjdeme na prochnu?" a "Půjdeme za holkama?", kdy ví, že si půjde hrát za psy přítelovy mamky. :D a ti zase slyší na: "Pojedeme na chatu?" :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama