Vánoční pohádkování

28. prosince 2015 v 20:07 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Z vánočních dárků už zbyly jen hromady balicího papíru v popelnicích, naše žaludky protestují nad neustávajícím přílivem umělých cukrů, i když oči by jedly klidně vesele dál, Kokakolácký kamion mizí v dáli i s buclatým Santou a celkově z Vánoc už opět zbyla jenom hezká vzpomínka. Člověk aby pomalu zase začal přemýšlet nad dárky na příští rok. Hou, hou...

Co ovšem pokračuje i po svátcích vánočních, je maraton nejrůznějších pohádek. Děti znají už většinu zpaměti, pubescenti mají svůj tabalet, počítač, notebook, iPhone, iPod a kdoví, co ještě, takže smutnou realitou zůstává, že se na ně povětšinou dívají paradoxně dospělí.

Již tradičně na nás všechny, více či méně, komerční televizní stanice chrlí o Vánocích jednu pohádku za druhou. Mezi klasiku se občas zamíchá i nějaká ta novotina a moderna. Člověk natěšeně usedá s mísou bramborového salátu místo popcornu rok co rok k obrazovkám, aby od nich zase po deseti minutách, buď znechuceně odešel, nebo se zvedl pro dálkové ovládání, aby tu hrůzu mohl přepnout zase na ty Tři oříšky pro Popelku. Nevím, jak vy, ale já jsem už ke všem "očekávaným novinkám" značně skeptická, protože se zatím skoro pokaždé z toho, co si má říkat pohádka, vyklubala kategorická hovadina.

Vysvětlete mi, proč nejsou současní tvůrci schopní natočit něco, co by alespoň trochu a vzdáleně připomínalo ty klasické a krásné pohádky, které se drží v televizi klidně i několik desetiletí!? Odpovím si sama hned několika důvody, které jsou podle mě kameny úrazu.


1) Chybí klasický model "Dobro vs. zlo" - Princezna a drak, statečný princ a ježibaba, hodná děvečka a zlá macecha, slušňák proti čertovi - dřív bylo od začátku pohádky jasné, kdo na jaké straně stojí. Teďka, aby člověk pořádného záporáka v pohádkách hledal lupou. Jako já mám Kryštofa Hádka jinak ráda, ale toho rádoby zákeřného brášku v štědrovečerní pohádce Korunní princ, jsem mu prostě nežrala (narozdíl od talíře cukroví, které obalovalo moje nervy z té hrůzy). Tvůrci zbytečně záporné postavy "zjemňují". Prý aby dětem ukázali, že v každém je trochu dobra. Jenže nezlobte se na mě, už i Němcová s Erbenem věděli, že do pořádné pohádky patří pořádný zloduch. Takže slovy klasika Vašuta z fenomenálního Románu pro ženy: "Jde o staletí fungující model ověřený generacemi, tak se ho doprdele nesnaž měnit!"

2) Tvůrci se bojí, aby se děti nebály - Tenhle bod souvisí hodně s bodem číslo jedna. Když už totiž v pohádce nějaký záporák je, tak je spíš pro smích, než aby z něj šel strach. Současné děti jsou zkrátka rozmazlené a zhýčkané. Temný rytíř v pohádce O statečném kováři, Mrakomor z Večernice, Skeleton z Ptáka Ohniváka, obří piraňa z Jezerní královny, kníže pekel z S čerty nejsou žerty... a mohla bych pokračovat. To všechno jsou postavy, ze kterých jde chvílemi opravdu strach. A je má jako podle vás nahradit něco, co vypadá jako zmutovaný vlk s mravenečníkem, kterého přejel rotavátor (Tři bratři)? Kam až jsi to Svěráku, od povedeného Lotranda a Zubejdy, dopracoval?

3) Absence chytlavé písničky a melodie - Dřív stačilo, aby v reklamě zazněl kousek melodie z pohádky a každý hned věděl o jakou jde a v jaké přesně scéně zazněla. Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna, Tři oříšky pro Popelku, Zlatovláska, Co takhle svatba princi?, Princezna ze mlejna... to všechno jsou pohádky, které na chytlavých melodiích a písničkách prakticky stojí. Teď hudba zní jenom jako matné pozadí, které pomalu ani nevnímáte, maximálně na závěr pohádky v titulcích se objeví nějaká písnička, kterou zapomenete dřív, než si odskočíte na záchod.

4) Přehršel speciálních efektů na úkor děje - Je zvláštní, že dřív bylo počítačových triků minimum a nepřišlo mi, že by tím pohádky byly nějak ochuzené. Naopak si tvůrci museli vystačit s málem a spoléhat na to, co je v každém filmu to hlavní - pořádný a poutavý děj. Divák jim proto pak rád odpustil nějakou tu nedokonalost. Z dnešních pohádek se sice valí tuny mlhy, z blikajících strašidel nemáte div epileptický záchvat, draci vypadají jako by uletěly Daenerys z Hry o trůny a duchové mizí a zase se objevují jako na běžícím páse... ale k čemu to všechno je, když to dohromady nedává vůbec smysl?! Popelka si taky s Juráškem a Rozárkou pokecala a nepotřebovala, aby jí odpovídaly počítačově klapající tlamy a zobáky, tak nevím, proč by to dnešním prinzeznám mělo vadit?!

Proto tady přece pohádky jsou. Abychom viděli, že dobro zvítězilo nad zlem a každý hříšník byl po zásluze potrestaný. Aby pro princeznu přijel její princ na bílém koni, dal jí polibek z pravé lásky a mohli společně odcválat do západu slunce s líbivou melodií, která vám bude hrát v hlavě ještě další měsíc. Abychom si od malička uvědomovali, co je opravdu důležité a na čem záleží. Abychom si mohli ve školkách hrát na statečné rytíře a zakleté panny. A abychom se mohli těšit zase na další Vánoce, kdy naše oblíbené postavy opět uvidíme - nestárnoucí, nešedivějící, neplešatějící, v plné síle.

Takže milí současní scénaristé, režiséři, kameramani, zvukaři a vůbec vy všichni, kdo se podílíte na těch moderních hrůzách - trochu tradice do těch našich pohádek. Vykašlete se na nějaká mluvící oka v lahvích (Kdyby byly ryby) a vraťte se zase hezky ke kouzelným babičkám, čarodějnicím, drakům a vůbec ke všemu, co by mělo v pořádné pohádce být.

Doufám, že jste stihli letos ty své oblíbené, že jste si u nich pořádně odpočinuli, zavzpomínali na dětská léta a vůbec, že jste si Vánoce pořádně užili, se vším všudy?!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 28. prosince 2015 v 20:46 | Reagovat

My doma za asi nejpovedenější z letoška považujeme Korunního prince, i když do dokonalosti to mělo daleko. Johančino tajemství mi naopak přišlo nejhorší, neb jsme tam s mámou našly poslepovaných několik filmových pohádek. Ale je to věc vkusu.
Fakt je ten, že nové pohádky jsou rok od roku horší. Ono taky co stále vymýšlet nového, když se tvůrci nechtějí držet už sepsaných.
Náhodou, kníže pekel ze S čerty nejsou žerty mi přišel jako celkem sympaťák! V jiných pohádkách jsou i děsivější čerti! :D

2 Myšák Myšák | 28. prosince 2015 v 21:38 | Reagovat

Z výše vyjmenovaých neznám Kouelný měšec a Princbaba, osoboně se však snažím vyhývat pohádkám s čerty, protože od mala z nich mám tak trošku strach a zůstalo mi to dodneška. Třeba Zapomenutého čerta v Dalskabátech jsem namluveného na cd poslouchala na třikrát než jsem došla do konce a jít na ZŠ se školou do kina na pohádku Čert ví proč, bylo přímo peklo. :D

3 Sentencia Sentencia | Web | 29. prosince 2015 v 10:19 | Reagovat

[1]: Já zvládla jenom toho Korunního prince a už i ten mě zklamal natolik, že ze Svatojánského věnečku jsem viděla jen pět minut a stačilo mi to. Na Johančino tajemství už jsem neměla sílu :)
Je pravda, že hodně námětů je už vyčerpaných, ale tak ať radši jeden rok nenatočí nic, než aby přišli z deseti pohádkami, které jsou jedna horší než druhá.
A Kníže pekel je dle mého názoru nejlepší pohádkový čert. Stejně jako S čerty nejsou žerty
je moje nejoblíbenější pohádka :)

[2]: Kouzelný měšec je už docela starý. Svezl se na vlně německé koprodukce a hraje v něm mladý Saša Rašilov. Perinbaba je známější na slovensku. Tady moc často neběží, ale námět pohádky znát určitě budeš. Já ji mám ráda právě kvůli té úžasné hudbě.
Mně čerti zase nikdy moc nevadily. Kdo mě naopak děsil, byla Růžičková jako čarodějnice v Jasněnce a létajícím ševci. Doteď tu pohádku moc nemusím :D

4 Elis Elis | Web | 29. prosince 2015 v 15:27 | Reagovat

Já tedy upřímně moc nových pohádek neviděla, protože jakmile rok překročí 2000 většinou za nic nestojí a radši dám přednost klasikám. Myslím, že tak rychle jak se nové pohádky v televizi objeví, tak zase zmizí, protože když se řekne vánoční pohádka, každý si jistě vybaví víc Tři oříšky pro Popelku než V peřině. A mimochodem z pohádky O statečném kováři jsem měla vždy takový zvláštní pocit a dost jsem se i bála, ale nemá to na Z pekla štěstí jedničku i dvojku, ne proto že režisérem je Zdeněk Troška, ale chvílemi se mi zdála celkem drastická, třeba plán Dory zabít dítě i Markýtku.

5 Jana Jana | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 8:47 | Reagovat

Jo, dnešní pohádky už nebudou, co byly. Vystihla jsi to přesně jako já na první svátek vánoční :D některé pohádky hezké jsou, jiné ne... Prostě - jak píšeš - stejně na ně koukáme my dospělí :D

6 Myšák Myšák | Web | 31. prosince 2015 v 11:18 | Reagovat

Pss... na tamto nahoře :D

7 Gabriela Gabriela | Web | 4. ledna 2016 v 11:22 | Reagovat

Za posledních pár let jsem viděla pohádek poskrovnu, ale většinou to byla naprostá bída s nouzí. Pro mě úplně ta top pohádka zůstane s Čerty nejsou žerty.

A jako malá jsem se vždycky bála u Jasněnky a létajícího ševce :)

8 Sentencia Sentencia | Web | 10. ledna 2016 v 18:44 | Reagovat

[4]: to je právě ono - každý už dnešní pohádky automaticky zavrhne, protože ze zkušeností ví, že jsou z 90 % o ničem a tak by to přece být nemělo :(

[5]: Je to ale škoda, že se už netočí žádné tak hezké pohádky, protože na co se třeba budou dívat naše děti? Pořád na to samé? Je to bída...

[6]: ;)

[7]: ano, ano ano... S čerty nejsou žerty je prostě fenomenální pohádka, na kterou se těším pokaždé, když ji mají dávat :) A souhlasím i s Jasněnkou. Tahle pohádka mi nikdy nějak k srdci nepřirostla :)

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. ledna 2016 v 20:03 | Reagovat

Kdyby tu byly hvězdičky, máš jich plný počet.
V tomhle s tebou fakt souhlasím. Mám doma sehraných několik pohádek z minulé doby, takzvaných studiovek (netvrdím, že byly všechny super, ale pár kousků je fakt excelentních). A na ty se dívám dost ráda, protože - přesně jak píšeš - sice chudší na efekty a na výpravu, ale kvalitnější co do zápletky, představivosti a hereckých výkonů (mezi oblíbené můžu dát třeba O pavím králi, O pavouku se smaragdovýma očima, nebo Ladovské téma A nebojíš se, princezničko?, studiovka Pták Žal, hodně moudrá pohádka, nebo filozofická Putování po Blažených ostrovech. A vlastně zčásti studiová je i výtečná O princezně z Riminni, která má fakt skvělý dialogy a dobrou hudbu a nezapomenutelné výkony - Vladimír Dlouhý v roli Slunečního krále je vynikající, krásný ješita.
Samozřejmě mám ráda i pohádky výpravné, obdivuji kostýmy, zápletky, hudbu, ale taky humor. Humor je totiž ta správná špetka koření, která dělá pohádky tak jedinečné. A také správný padouch, v tom souhlasím - i když třeba v Princezně z Riminni vlastně žádný padouch nebyl, šlo jen o hloupého člověka, ale pohádka přesto vkusná a nápaditá.
Nejnovější pohádky z posledních vánoc byly opravdu bída a ubohost. Podle mě absolutně vyhozené peníze a námaha. Princezna, která si chce vzít profesora? Snad ještě o tý holce v převleku, ta by ušla, ale jinak mi neutkvěla v paměti výrazně žádná, z těch novinek. A když připočtu předloňského Sněžného draka, tak motiv by tam byl schopný, jenže podělali co mohli. Výběr princů katastrofický, nejsem proti starším moudrým ročníkům, ale coby ženichové pro mladou princeznu, to bylo katastrofa, navíc když nešlo ani o moudré. A ty úkoly? Hrát v kostkách o život? Pro lásku? Skočit pro milovaného do vody, i když neumíš plavat? Pro lásku? A hlavně - skočit do propasti? Pro lásku? Pro lásku v pohádkách se dělaly různé věci a plnily těžké úkoly. Ale sebevražedné úkoly to snad nebyly. I když v Princi a Večernici Velen taky vkročil nad propast, z předchozích střetnutí s imaginárními příšerami už věděl, že by to mohlo vyjít.
Pohádky točené po roce 91 jsou opravdu děs a běs. Přesto bych i v této době dovedla vytáhnout pár povedených kousků. Třeba O uloupené divožence, i když tam bylo téma sporné - hrabátko, které okrádá lidí? Coby v pozici sympatického zbojníka? Ale šmrnc tomu dala právě ta divoženka, která s hrabátkem a jeho přáteli slušně zacvičila.
Krásná, z těch novodobých, je pohádka O svatební krajce. Doporučuji, je opravdu milá i vtipná a co se týká hudby, ta je opravdu skvěle sestavená a nezapomenutelná. Výrazná.
Hudba jako doplněk mě zaujala i v pohádce Kosmáček, o které jsem psala u mě. Na téma Oslí kůže. Je sice občas trochu zbrkle nedotažená a mladý král se chová občas jako uzurpátor, ale ta pohádka má určité kouzlo a opravdu krásnou hudbu a německou pohádku mě mile překvapila, stejně jako pohádka O Rampelníkovi, také v německém podání. Jo a Kosmáček má vážně skvělou hudbu!
Ještě z těch novějších pohádek - mile mě překvapila i Voděnka, je to spíš lokální pohádka o bytostech z jednoho lesa a z jednoho mokřadu, ale má také vtip. A solidní příběh. A létající krávu taky v jiných pohádkách nevidět...
Jedna z nejhezčích, těch novějších, je Anděl Páně, tahle se fakt povedla.
Perinbabu mám moc ráda, magická pohádka. S čerty nejsou žerty, jedna z nejhezčích. A jestli můžu doporučit, zkus nejnovější Popelku, tu americkou, z roku 2015. Je vážně vážně dobrá!

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. ledna 2016 v 20:06 | Reagovat

[4]: V Peřině jsem viděla kousek na Slovákách a jsem ráda, že jsem na to nešla do kina, považovala bych to za totálně vyhozené peníze. Otřes!  A přitom docela schopný nápad...

11 retrofeeling retrofeeling | Web | 11. ledna 2016 v 20:45 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala! Nemám co dodat! Snad jen, že také prahnu po pořádné večerní pohádce - takové, která by dokázala konkurovat již dávno natočeným skvostům :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama