Velké maličkosti

1. února 2016 v 19:40 | Sentencia |  Myšlenkové pochody
Často kolem sebe slýchám stížnosti na to, jak jsou všechny dny stejné, stereotypní... Jak ten či ta touží po změně nebo nějakém osvěžení každodenní šedi (a věřte mi, že četba Padesáti odstínů šedi není zrovna ten nejlepší způsob jak produktivně strávit den).

I já mám jednou za čas období, kdy mám pocit, že vlastně jen tak životem plužím místo toho, abych se vrhla na pořádnou černou sjezdovku a stříhala jeden oblouk za druhým. Jenže pak se stane něco, co mě přinutí si uvědomit, že ne každému byla dopřána ta možnost žít si svůj stereotyp. Nebo naopak něco, díky čemuž mi dojde, že i na obyčejném dni může být něco neobyčejného.

Neprojezdila jsem svět, nemám kupu kamarádů, se kterými bych vymetala každý týden jiný podnik, neoplývám dlouhým seznamem milenců, moje rodina je naprosto normální průměrná sebranka nejrůznějších individuí... zkrátka nic, co by stálo za zmínku.

Jenže život se neskládá jenom z těch velkých událostí, na které se posílají pozvánky, přijde stovka hostů, na kterých lidé brečí ať radostí nebo smutkem, o kterých se mluví ještě dalších 10 let potom a ze kterých obvykle sdílíme fotky na všechny existující sociální sítě, abych všem ukázali, jak si to skvěle žijeme.
Naopak nás nejvíce utváří právě ty každodenní a rádoby všední maličkosti, které kolikrát ani nevnímáme, dokud o ně nejsme připraveni. Jedno jestli naší nebo cizí vinou. Protože když dojde na lámání chleba, tak si málokdo vzpomene na to, jak jste to parádně roztočil/la na akci před x lety... ale to, že umíte hezky kreslit, že se zvláštně smějete, že každý den chystáte snídani, že nezapomenete nakoupit, staráte se o společného mazlíčka/dítě... to je to, co nás dělá tím, kým jsme a tím, co vidí ostatní.

Měli bychom si vážit těchto pidi radostí, ale i starostí... Nikdy totiž nevíte, kdy by mohly skončit.

...že se ke mně každý den můj kocour večer přitulí a já usínám při jeho vrnění... a žel i za zatínání jeho drápů do mého krku...
...když v rádiu hrají oblíbenou písničku a já to osolím v autě na plný pecky a falešně si zpívám...
...to, jak mi každý den ráno Velitel volá, když jede do práce...
...obvíkendové nedělní návštěvy mých příbuzných...
...když si dám ráno v práci kafe, které neznámo proč chutná mnohem líp, než když si ho uvařím doma...
...jak mě vítá u Hasiče doma jeho Betynka a u našich Black...
...že jsem si našla koníček, který mě neskutečně baví a kterým můžu zaplnit volné chvíle...
...to, jak mi taťka říká Péco, což od nikoho jiného nesnesu...
...když si večer zapálím vonnou svíčku, pustím film a Velitel si mi lehne na klín...
...jak mi mamka říká "céééro", když já ji ze srandy nazvu matkou...

To je maličký výčet mých maličkostí. A jaké jsou ty vaše?
zadumaná Sentencia
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 1. února 2016 v 19:59 | Reagovat

Souhlasím :)  Je důležité vážit si maličkostí, kdo ví, co nás zítra potká a už bychom si jich nikdy více nemohli užít...

2 Silmarilli Silmarilli | Web | 2. února 2016 v 9:50 | Reagovat

Já musím taky souhlasit.Problém je, že se to všichni musíme naučit, vážit si maličkostí.

3 Adiiinka Adiiinka | Web | 2. února 2016 v 20:51 | Reagovat

Maličkostí není nikdy dost, někdy se z nich mohou stát i věci velké, mohou zanechat hluboké vzpomínky a navíc máš pravdu, jak smutno je bez nich na světě. Konec konců, člověk si na ně snadno zvykne a ještě rád. :)) Mojí asi největší maličkostí, trochu stereotipní jsou knížky, ale vlastně to moc stereotipní není, protože je každá jiná. ;)

4 Teeda Teeda | Web | 2. února 2016 v 21:51 | Reagovat

Jéj.. těch by bylo.. já si tohle užívám taky ráda.
Vodopád drobných kapiček štěstí... :)

Tak třeba, když ráno otevřu okno a vzduch je už teplý a voňavý, a jak se člověk nadechne a vyhlédne ven do ruchu ulice...
Když si koupím časopis a přivoním si jak voní tou papírovou novotou...
Jak je ten Vojtěch krásnej, když jen tak úhledně sedí a dívá se na mě...

:)

5 Elis Elis | Web | 3. února 2016 v 15:56 | Reagovat

To je hrozně milý článek a naprosto s tebou souhlasím. Občas holt nepřijdou pěkné dny, občas jo, občas ty stereotypní, ale můžeme být rádi, že vůbec nějaké přijdou.

6 Popelka Popelka | Web | 3. února 2016 v 16:44 | Reagovat

To je krásný článek! Zrovna si taky procházím obdobím, které je takové nějaké nijaké... A tvé maličkosti rozehřívají duši :) Asi bych na svém seznamu maličkostí mohla zapracovat :)

7 Sentencia Sentencia | Web | 3. února 2016 v 20:17 | Reagovat

[1]: Přesně tak, člověk nikdy neví :)

[2]: většina je vidí právě jako jenom ty maličkosti... ale i ty dokáží udělat den lepším :)

[3]: Každý si musí najít ty svoje. Hlavně nějaké mít a dokázat z nich vytěžit co nejvíc :)

[4]: Drobné kapičky co vytvoří moře :) Tvoje drobky jsou krásné. Přesně takhle jsem článek myslela - aby se každý zamyslel, našel ty své a uvědomil si jejich hodnotu ;)

[5]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí a že splnil účel :)

[6]: To má teď hodně lidí, co tak poslouchám. Asi to je bude tím počasím, které je taky samotné takové nijaké... :( Potřebovala jsem si zkrátka sepsat ty svoje maličké radosti, abych se k nim mohla vracet právě ve dnech, kdy se nedaří ;)

8 renuška renuška | E-mail | Web | 4. února 2016 v 8:39 | Reagovat

Napsala jsi to krásně, Peťul. Jsou to ty maličkosti, třebaže chutnají jako všední chleba, ale mají prostě svůj šmrnc.
Ale jsou i maličkosti, které vadí, které člověk přehlíží, nepřipouští si je ... a pak jednou za čas přijde okamžik, kdy už jich je nahromaděných tolik, že snad je lepší svůj život změnit tak, aby právě tyhle protivnosti už nebyly. Takže začíná souboj maličkostí s maličkostmi ... a teď babo raď!

9 Magdaléna Magdaléna | Web | 6. února 2016 v 2:10 | Reagovat

Když jsem byla tak trošku se vším v pytli, pamatuju si, jak jsem si přála docela nudnej život... :-) Ale zrovna dneska večer mě zase trochu popadl smutek že stereotypu. Holt si občas nevážím toho všeho, co mám. :-) Děkuji za připomenutí, jdu poděkovat za obyčejnosti :-)

10 Myšák Myšák | Web | 6. února 2016 v 13:28 | Reagovat

Já vím, že to nepatří tak docela k článku, ale ten hrníček je úžasný! :-)

11 Gabriela Gabriela | Web | 9. února 2016 v 21:40 | Reagovat

Péťo díky za článek. V poslední době se jen rochním ve svém neštěstí a  úplně si mi zvedla náladu. Protože, když se nad tím člověk zamyslí, tak těch maličkostí je taková spousta, že když na to budu myslet,  budou se mi vyhýbat špatná nálada obloukem:)

12 Sentencia Sentencia | Web | 11. února 2016 v 15:43 | Reagovat

[8]: neboj, bude dobře :)

[9]: každého někdy nějaký splín popadne. I já nadávám na stereotyp. Ale jde o to, aby nás to nesemlelo. Abychom pořád jenom neremcali a taky si někdy naopak těch všedních věcí vážili. Ne každý je má...

[10]: nevadí, i tak jsem ráda za komentář. Hrníčky máme už asi rok a pořídili jsme si je na nedaleké pouti. Když jsem je viděla, musela jsem je mít :D

[11]: Nemáš zač. I já se budu k tomuhle článku asi občas vracet, aby mi došlo, že není tak špatně, jak se mi třeba bude někdy zdát :D

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. února 2016 v 0:33 | Reagovat

Maličkosti jsou jako kamínky, které vyplňují mezery mezi cihlami. A drží zeď. Maličkosti jsou o to důležitější, že nenápadně vylaďují každý den. A z maličkostí sestává svět - z těch drobných věcí. Nemusí každý den třaskat ohňostroje a lítat rachejtla nebo bouchat šampus. Stačí, když se povede jedna jediná maličkost. Nebo už jen to, že se dobře a do růžova vyspíme.

14 Basilah Basilah | Web | 27. března 2016 v 18:02 | Reagovat

Péco, tvoje rodinka bude happy, až si to přečte :D :D
někdy si stěžujem, že věci jsou obyčejný... ale když je nemáš tak ti začnou chybet a dojde ti, jak moc speciální jsou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama