Březen 2016

Šašek k šaškovi sedá

30. března 2016 v 20:12 | Sentencia |  Zážitky
Říká se, že bychom si i v dospělosti měli uchovat určitou dávku hravosti a dětského pohledu na svět. Nevím sice, jak by se třeba v bance tvářili, kdybyste jim tam přinesli místo složenky omalovánky nebo jestli by vás neposlali expresem rovnou do Bohnic, kdybyste sebou v supermarketu pleskli na zem a začali křičet, že chcete Kinder vajíčko, ale jedno vím jistě - když už je možnost, udělat ze sebe legálně blázna a ještě si u toho užít kupu legrace, neváhejte a udělejte to.

Mně tu možnost nabídla moje sestřenka a blogerka Renuška v jedné osobě. Ta se totiž dala na vysokou politiku a coby předsedkyně kulturního výboru v jejich obci se opravdu činí a akce střídá akci. Na několika jsem byla přítomna jenom jako návštěvník, na některých jsem jí vypomáhala a o pomocnou ruku mě požádala i kvůli přípravám na letošní dětský karneval. Mé logické a dospělé já sice oponovalo s tím, že nemám žádný kostým a že tam budu ze sebe dělat akorát šaška, ale nakonec zvítězilo právě ono hravé a bláznivé já. A když už jsem měla být za šaška a lidem pro smích, tak se vším všudy.

Vyštrachala jsem starý kostým klauna po kamarádce, která ho chtěla kdysi vyhodit do popelnice, vyzbrojila se blonďatou parukou, buřinkou a polštářem, a na hodinu se zavřela do koupelny s balením barev na obličej.

Má transformace sice neprobíhala tak hladce, jak jsem si představovala, protože prodejci zase jednou nedodrželi svoje sliby z obalů a barvy rozhodně nebyly "ani intenzivní jen v jedné vrstvě" ani "otěru odolné" a já musela mít při aplikaci neustále na paměti, že jde o dětskou zábavu a ne o remake Batmana, ale nakonec jsem to nějak zvládla.

Po plejádě nadávek, za které by se nemusel stydět ani ruský dlaždič, proklínání sebe samé (že jsem na to kývla) a Renušky (že mě do toho navezla), jsem byla konečně připravená vyjít na veřejnost. Velitel i jeho rodina ze mě měli při obědě neuvěřitelnou srandu. Můj vlastní strýc málem spolkl lžíci, když jsem na něj vykoukla z okna a přítel sestřenky mě zdravil "Dobrý den", s mylnou domněnkou toho, že jde o někoho dalšího z výboru.

A děti? Ty byly nadšené, tancovaly by se šášou až do skonání světa (nebo mého) a já spokojená, že se kostým vyvedl, stejně jako celá akce, na které se tancovalo, soutěžilo, hrálo a vůbec byla kupa legrace a zábavy.